Článek
„V Japonsku se Vánoce neslaví a některé předchozí roky jsme hráli na Štědrý den i zápas, snažil jsem je aspoň nějak na dálku prožít s rodinou,“ vypráví pětatřicetiletý rodák z Ivančic na Brněnsku v rozhovoru pro Sport.cz.
Japonsko není zrovna multikulturní země, ale opravdu se tam člověk nikde nesetká s vánoční tematikou?
Jsou to jenom takové komerční náznaky amerických Vánoc. Když se hraje nějaké utkání kolem svátků, tak třeba roztleskávačky mají červenobílé vánoční čepice, občas člověk někde narazí na Santa Clause nebo nápis Merry Christmas, ale jinak se to tady neslaví. Celkově to nemá atmosféru Vánoc, vůbec mi nepřijde, že se blíží.
Prožíváte Štědrý den nějak vy osobně?
Většinou jsem se snažil upravit Vánoce podle našich, kde je o osm hodin méně. Koupil jsem třeba smaženou rybu nebo řízek, to se tu dá dobře sehnat, stejně jako bramborový salát. Udělal jsem si vánoční oběd a potom jsem zavolal rodičům nebo někomu z rodiny a popřál jsem jim. To bylo v podstatě všechno. Minulé roky vyšly svátky tak, že jsme normálně trénovali nebo hráli, na něco takového moc času nebylo. Tentokrát zápas na svátky nemáme.
Na vánoční film nebo pohádku se podíváte?
Asi se mrknu. Můj oblíbený vánoční film je Sám doma, hrozně rád mám taky Pelíšky. Uvidím, jestli na to bude čas, a pokud to na internetu najdu, tak si je pustím.
Co konec roku? Jak se slaví v Japonsku?
Tady se neslaví jako u nás 31. prosince, oslavy a party ke konci roku se nekonají. Až 1. ledna se sejdou rodiny na oběd.
Ani vy si na Nový rok nepřipijete?
Asi ne. Možná zase zavolám domů. Jsem tady sám, tak je to všechno takové, že svátky neprožívám. Kdybych byl doma v Česku, Vánoce i Nový rok mají úplně jiný rozměr. Tím, že to tady nikdo neřeší, tak jsou to pro mě v podstatě obyčejné dny.
Pojďme k vašemu angažmá, poprvé po letním přestupu jste si zahrál v této sezoně na konci listopadu. Proč tak pozdě?
Situace je specifická. Celou dobu do konce listopadu jsem byl napsaný jako trenér, protože podle pravidel soutěže mohou za tým nastoupit jen tři cizinci a já jsem přišel do týmu jako náhradník v případě, že se někdo zraní. To se stalo před reprezentační pauzou v listopadu, kdy se zranil jeden z cizinců na měsíc a půl. Teď je několik možností, jak to dopadne. Do konce prosince budu hrát, a pokud se absentující hráč uzdraví, tak se asi zase posunu do role náhradníka s tím, že do konce února je v Japonsku přestupní okno a uvidíme, jaké budou možnosti.
Jak se se svou situací vyrovnáváte?
Šel jsem do toho s tím, že to takto bude. V létě to vypadalo, že nic lepšího tady v Japonsku neseženu. A chtěl jsem tu zůstat. Dopadlo to takhle a je vlastně fajn, že teď můžu hrát, i když minuty nejsou takové, jaké bych si představoval.
Po prvoligové Jokohamě a druholigové Aomori jde pro vás o třetí klub v Japonsku. Jaké je to v Šibuje?
Basketbal v Japonsku jde strašně nahoru. Všechny zápasy mají neskutečnou atmosféru, dokonce i ve druhé lize na nás chodilo třeba pět tisíc lidí. Můj současný tým patří k nejlepším v japonské lize. Bojujeme o výchozí pozici do play off. Organizačně i po všech stránkách je to, až na pár drobností, opravdu na vysoké úrovni. Ještě na vyšší než v Jokohamě. Celkově mně život v Japonsku přirostl k srdci a chci tu ještě nějakou dobu zůstat.
Minulou sezonu jste hrál v menším městě Aomori na druhé straně ostrova. teď jste zpět v jednom z největších měst na světě, co vám víc vyhovuje?
Ještě před Aomori jsem žil v Jokohamě, kde to bylo podobné jako teď v Tokiu. Zápasy sice hrajeme v centru Tokia, ale bydlím v okrajové, klidnější čtvrti, kde máme klubové zázemí a tréninkovou halu. Víc mi vyhovuje bydlet právě ve větším městě na kraji než v menším. Na dosah máte různé restaurace, obchody a všechno, co potřebujete. V Aomori se mi líbilo, bylo to fajn, ale s dostupností to bylo horší.
Byl jste součást českého týmu, který v roce 2019 vybojoval šesté místo na mistrovství světa a dostal se na olympiádu do Tokia. Naposledy jste ale reprezentoval v únoru 2023. Myslíte ještě na návrat do národního týmu?
Určitě. Už loni jsem byl celou dobu v kontaktu s (manažerem reprezentace) Jirkou Welschem. Kontakt udržujeme pořád. Loni byl ten problém, že druhá japonská liga neměla reprezentační pauzu a hrála se pořád, takže jsem nemohl přiletět. Letos jsem měl potíže s vízem, navíc jsem nebyl v úplně dobré situaci. Za roky v Japonsku jsem přiletěl během sezony jenom v únoru 2023. Dostat se z Japonska do Česka je složitější, ale když přijde pozvánka a situace to umožní, tak rád přiletím. Vždy rád hraju za národní tým, uvidíme, jaká bude situace teď v únoru, kdy se bude hrát závěr kvalifikace o EuroBasket.
