S jedenácti tituly byl nejúspěšnějšm hráčem NBA. Billa Russella fanoušci Celtics milovali, on je však nenáviděl

Bill Russell se narodil 12. února 1934 v rasově segregované Louisianě a po několika letech strávených v těžké chudobě brzy zjistil, že basketbal může být cestou k lepšímu životu. V mládí udivoval svými atletickými schopnostmi, které využíval hlavně v obraně.

Jeho talentu si všimli na Univerzitě v San Franciscu, kde Russell obdržel sportovní stipendium a brzy začal univerzitnímu basketbalu dominovat. Hrál tak dobře, že kvůli němu museli změnit pravidla. V dresu USF vyhrál národní turnaj NCAA v roce 1955 a 1956.

Byl nejlepším univerzitním hráčem v Americe, vynikal hlavně v obraně a blokování střel. Během univerzitních let měl průměr 20,7 bodu a 20,3 doskoku na zápas.

Russell se dostal do NBA draftu 1956 a obrovský zájem o něj měl hlavně legendární trenér Bostonu Red Auerbach, který nezastával obecný názor té doby, že pivoti jsou v basketbale hlavně kvůli svým útočným schopnostem. Auerbach proto provedl několik výměn, a během jednoho draftu tak vybral Billa Russella, Toma Heinsohna a K.C. Jonese - tři budoucí členy síně slávy.

Ještě předtím, než Russell nastoupil za Celtics, se stále ještě amatérský pivot účastnil olympijských her v Melbourne, kde dovedl tým USA k jednoznačnému zlatu. Váhal také nad účastí ve skoku vysokém, kde byl v té době hodnocen jako sedmý nejlepší na světě.

První zápas v dresu Bostonu Russell odehrál 22. prosince 1956 proti St. Luis Hawks, které s Bostonem později vyzval i ve finále celé soutěže, kde Celtics vyrovnanou sérii vyhráli o jediný koš v sedmém utkání. Ve finále o rok později jim však Hawks porážku oplatili, Russell byl však zraněný.

Následovalo osm titulů Bostonu v řadě. Celtics dominovali i přesto, že do ligy přišel Wilt Chamberlain - velký Russellův rival a nejdominantnější hráč v historii basketbalu, který dodnes drží rekord sta bodů v jednom utkání NBA. Russell držel své průměry kolem 15 bodů a 23 doskoků na zápas.

Před sezonou 1966-67 oznámil trenér Auerbach odchod do důchodu a jeho nástupcem se stal právě Bill Russell - nyní hrající trenér. Devátý titul v řadě však Celtics nepřidali - prohráli právě s Chamberlainem a jeho 76ers, kteří vytvořili nový rekord 68 výher v základní části.

O rok později se oba týmy potkaly znovu, tentokrát se radoval znovu Boston, který jako první tým v historii zvrátil nepříznivý stav 1:3 na zápasy. Ve finále Russell s Bostonem porazili LA Lakers.

S Lakers, posílenými o Chamberlaina, se Celtics utkali ve finále i o rok později. Stárnoucí šampioni byli jasným outsiderem, dokázali však využít zranění několika svých protihráčů a Lakers porazili v sedmi zápasech. V Bostonu na šampiony čekalo 30 tisíc fanoušků. Russell, pro kterého se jednalo o poslední zápas v zeleno-bílých barvách v roli kouče i hráče, však chyběl.

Russell se během své kariéry stal první afroamerickou basketbalovou hvězdou a celý život se potýkal s rasismem. Jeho angažmá v Bostonu nebylo jiné. Fanoušci si hledali na basketbal cestu těžko jen proto, že byl tým „moc černý.“ Často byl Russell také opomíjen při oceňování hráčů NBA - pětkrát sice vyhrál cenu pro nejužitečnějšího hráče ligy (MVP), do nejlepšího týmu NBA se však dostal jen třikrát.

Několikrát byl, ať už s Bostonem, tak s univerzitním týmem, kvůli barvě pleti odmítnut v restauraci nebo hotelu. Tyto incidenty se přirozeně přenesly i do jeho vztahu k cizím lidem, často i jeho fanouškům. Odmítl se účastnit vyřazení svého dresu v hale Bostonu, stejně jako svého uvedení do síně slávy v roce 1975. Boston znovu navštívil až po mnoha letech.

Svou dominancí i úspěchy Russell otevřel cestu dalším basketbalistům tmavé pleti do NBA, za své postoje obdržel od prezidenta Obamy v roce 2011 nejvyšší civilní vyznamenání - medaili svobody. Bývalý pivot Bostonu zemřel ve svých 88 letech 31. července 2022.