Článek
Hráčům se o prohraném zápase mluvilo těžce, trpkost byla znát z každého. „Omlouvám se fanouškům, kteří udělali super atmosféru. Chtělo to od nás úplně jinou hru v obraně. Až na krátký světlý okamžik ve druhé čtvrtině jsme byli všude pozdě. Dělali jsme naprosto školácké chyby, které jdou za celým týmem," uvažoval nejvyšší z reprezentantů Ondřej Balvín.
Zatímco Poláci hráli lehce a svižně, čeští reprezentanti dřeli, jenže všechno to bylo na sílu. „Nemůžu říct, že bych se cítil nějak moc dobře, nebyl jsem to já. Musím ale uznat, že Poláci nás přehráli," litoval i Tomáš Satoranský.
„Saty je srdcař. I když nedal ani bod, snažil se o přínos v jiných aspektech. Při bránění jsme si měli daleko víc vypomáhat. Sudí pustili dost tvrdou hru, s tím jsme si taky neporadili," litoval Balvín. „Nepokryli jsme si klíčové polské hráče. Slaughter s Ponitkou na nás stačili vlastně sami, zatímco nám nějak nic nešlo," mrzelo také kapitána Vojtěcha Hrubana.
Soupeř si výborně počínal hlavně pod českým košem, kde doskočil třináct míčů. „Bohužel jsme hned tou první porážkou dostali sami sebe pod veliký tlak, takhle jsme do turnaje vstoupit nechtěli a hned v sobotu na nás vletí nabušení Srbové," uvědomoval si Balvín.
„Prohra mrzí, ale už se stalo a každý další zápas dává novou šanci," snažil se o pozitivní výhled do příštích dnů Vít Krejčí. Pokud se ale nestane zázrak proti Srbům, budou pak Češi muset vyhrát všechny tři zápasy ve čtyřech dnech proti Nizozemcům, Finům i Izraelcům, protože jinak by pro ně s takovou nadějí vyhlížený šampionát skončil dřív, než si odvážili vůbec pomyslet. „Snad ta očekávání fanoušků i nás nebyla až moc přehnaná," naznačil Hruban.
