Článek
Pro vás informace o těhotenství Zuzany pochopitelně nová není, mísilo se ve vás potěšení z jejího radostného očekávání a nostalgie z končící spolupráci?
Samozřejmě jako trenérku mě to mrzelo, ale zdravotní důvody poslední roky Zuzce nedovolily naplno běhat. Měla obrovskou vůli se vrátit, podstoupila i operaci, aby mohla fungovat pak v běžném životě, ale věděla jsem, že na velký výkon už to asi nebude. A teď se to vyřešilo takhle krásně, z toho mám samozřejmě radost.
Zuzku vám na jablonecký stadion přivedli její rodiče jako žákyni. Za jak dlouho jste poznala, že dostáváte do rukou potenciální šampionku?
Já tehdy teprve začínala trénovat, neměla jsem tolik zkušeností. Ale v Zuzce jsem viděla obrovský talent hned. Z toho, jak měla nastavenou hlavou a jak si za tím šla, se dalo tušit, že bude světová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jen talent by nestačil, byla u ní klíčová právě cílevědomost?
Určitě. Za těch 25 let, co trénuju, jsem na nikoho dalšího nenarazila. Talentů byla spousta, ale nikdy se takhle nesešlo všechno dohromady. Zuzka měla všechno, i zdravotní stránka jí dlouho vydržela, Martina Blažková ji pak připravila skvěle kondičně. Ke konci kariéry už ji trápila achilovka, ale i tak je zázrak, co dokázala.
Spolu jste posbíraly mládežnické světové i evropské tituly, pak jste ji předala právě Martině Blažkové do Prahy. Neměla jste o ní obavy? Ne každý přechod mezi dospělé zvládne…
V Jablonci jsou podmínky pro atletiku fajn, ale Zuzka věděla, že za vrcholovým sportem musí do Prahy. Mohla na vysokou, ale studium tomu obětovala, což se teď u mladých moc neděje. Já to samozřejmě chápu, že se chtějí do budoucna zabezpečit, ale často se sport ocitá na druhé koleji, což se u Zuzky nestalo.
Vedle Martiny Blažkové se připravovala u Dalibora Kupky či Němce Falka Balzera. Vy jste jako kamarádky byly stále v kontaktu, když potřebovala pro radu?
Byly jsme pořád v kontaktu. Držím se toho, že do práce se jiným trenérům nemá motat, ale když byla v úzkých, tak za mnou přijela nebo jsme si zavolaly. Já ji samozřejmě sledovala na závodech, byly jsem jejím velkým fanouškem. I když byla u jiných trenérů, měly jsme výborný vztah, a tak to zůstane dál. Zuzka je srdíčková, já se těším na miminko, budu taková teta. (úsměv)
Hejnová se k vám pak vrátila na závěr kariéry. I když už velkou medaili nezískala, byla čtvrtá a pátá na mistrovství světa, ve světové špičce se tak držela skoro dvě dekády. U překážkářek obdivuhodné…
Bylo to svým způsobem náročné období, ale moc mi dalo. Já nikdy netrénovala dospělé, vždycky jsem byla u mládeže. Vzpomenu si, jak mi Zuzka říkala: „To máš stejné jako u mladých, jen běhám rychleji.“ (úsměv) Tak to vůbec není, učila jsem se spoustu věcí, které s vrcholovým sportem souvisejí. Moc děkuju Zuzce, že mi dala šanci ji ještě trénovat, i když už se objevovaly velké bolístky, které se někdy vyřešily, někdy ne, trénink už nešel naplno, ale čtvrté a páté místo na světě v jejích letech bylo úžasné.
Co byl pro vás nejsilnější zážitek, který jste spolu zažily?
Pro mě mistrovství světa v Londýně 2017. Zuzka procházela hladce, všichni čekali medaili, pak měla ženské problémy a skončila čtvrtá. To umístění nikdo neocenil, když nebyla medaile, ale pro mě byl ten šampionát úžasný zážitek. Stejně tak i další mistrovství světa v Dauhá, šílené finále, v němž padl světový rekord, na to budu také vzpomínat.
Doufáte, že Hejnová zůstane u atletiky zůstane? Rozjela svojí HESU akademii pro děti, na níž se také podílíte. Bude dobrou trenérkou?
Určitě a jednoznačně. Uchopila to za dobrý začátek, že začala pracovat a s malými dětmi, učí se trenérsky. Když někdo skončí s vrcholovým sportem a hned trénuje dospělé, často vezme své tréninkové deníky, když si je píše, jenže ty nefungujou na každého, sportovci jsou individuality. Zuzka řeší vše kolem stravování, návyků, a především se snaží, aby děti měly sport rády…
