Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – Třiadvacetiletou svěřenkyni Jindřicha Šimánka tak opět dělily jen tři setiny od olympijského limitu, a to její příprava neměla po svalovém zranění plánovaný průběh.
Jak moc vás přibrzdila trhlina ve svalu na začátku závodního období?
Těžko říct. Možná jsem si po té dlouhé a náročné přípravě nuceně odpočinula a forma nakonec vyjela, jak měla. Možná mi víc volna, plavání a lehkých klusů nakonec sedlo.
Ani podvědomě jste neměla tendenci být na nohu opatrná?
Ne, já tomu opravdu dala čas. Stalo se mi to přesně měsíc před mistrovstvím Evropy. Trochu mě to stresovalo, i doma to bylo znát. Ale mám skvělého přítele, který mě vždy uklidní, i trenér to respektoval a byl opatrný. Nikdo mě nikam netlačil, a to mi pomohlo.
V rozběhu jste přes praktickou jistotu postupu ani závěr nevypustila.
Cítila jsem vedle sebe Švýcarku Yasmin Gigerovou ve druhé dráze, nevěděla jsem, jak moc je za mnou. Síly jsem měla, cítila se dobře, tak jsem nechtěla nechat nic náhodě. Nemyslím, že bych na pondělní semifinále neměla dost sil. Mám natrénováno, tak věřím, že to zvládnu v pohodě.
Takže pocitově v sobě máte ještě na kvalitnější čas?
Asi jo. Za poslední překážkou jsem laborovala, jestli to mám doběhnout v klidu, nebo naplno. A teď sama nevím, myslím, že jsem dobíhala tak na 90 procent, a kdybych běžela na sto, třeba by tam 54,85 a olympijský limit byl. Ale to nemá smysl řešit.
V semifinále se předpokládám zastavit nechcete.
Kdo jde do semifinále, správně by měl chtít projít do finále. Tak to mám i já a snad to vyjde.
Jaký byl pro vás první kontakt s Olympijským stadionem?
Je tu dusno, na mě až moc velké horko, i v rozcvičení jsem se spíš šetřila, nechtěla jsem, aby mě moc unavilo. Na rozcvičováku dost foukalo, trochu jsem se bála, jak to bude vypadat na hlavním stadionu, který je sice krytý, ale podle výsledků je větrno i vevnitř. Ale při závodě jsem nic necítila a běželo se mi skvěle.
Itálii máte ráda, stihla jste si před závody u kávy vychutnat trochu místního životního stylu?
Ne. Asi pořadatelé věděli, že by se to dělo, tak nás odstěhovali na konec Říma, kde nejezdí Uber ani autobusy. (úsměv) Spíš jsem byla na pokoji a s holkama šla na kafe třeba na recepci. Z Říma jsem nic neviděla a doufám, že ani nebudu mít čas vidět, přece jen jsem tu za prací, a ne za zábavou.
