Článek
Tokio (od našeho zpravodaje) - Překážkář Igor Kováč, kladiváři Libor Charfreitag a Martina Hrašnová a chodec Matej Tóth mají ve skupině slovenských medailistů z mistrovství světa po deseti letech novou parťačku. Nečekanou.
Rodačka z Nitry začínala s házenou, po přechodu k atletice ale brzy ukázala svůj nevšední talent. V roce 2021 se stala v Tallinnu mistryní Evropy do 23 let (ve finále běžela i s Nikoletou Jíchovou). Jenže místo rozletu přišel pád do nekončící série zdravotních problémů.
„Tři roky se z toho nemohla dostat, pořád to řešili. Vyběhla na mistrovství Evropy v Mnichově, kde zametla v rozběhu. Za další dva roky absolvovala dohromady tři závody, vypadalo to, že je konec,“ líčí její manažer Alfons Juck.
„Pak jak mávnutím kouzelného proutku na začátku této sezony začala běhat pod 55 sekund, už to nikdo nečekal. A tohle je totálně nad plán,“ žasnul manažer, zatímco Zapletalová přicházela k českým novinářům s bronzem na krku.
„Trenér mi před závodem říkal, ať se pokusím o nějaký zázrak. Tak se povedl,“ smála se překážkářka. Její kouč je důležitým mužem na cestě k tokijskému úspěchu. V zimě přešla k bývalému nizozemskému čtvrtkaři Bramu Petersovi. Dál bydlí v Banské Bystrici, ale s jeho mezinárodní skupinou jezdí na tréninkové kempy a soustředění.
„Loňský rok byl pro mě nejnáročnější. Šla jsem do sezony s tím, že to bude můj comeback, bojovala jsem o olympiádu. A místo toho přišlo další zranění, takže jsem zase začínala od znova. Rozhodla jsem se změnit trenéra a odrazit se ode dna. A teď jsem z něj vyletěla až do výšin,“ s úsměvem popisovala.
„A možná i díky změně trenéra jsem zůstala zdravá, protože trénuju trochu jinak než dřív,“ připouští. Už v sezoně na Diamantových ligách naznačila, čeho je schopná. Na třech mítincích doběhla druhá, svůj čas stlačila na 53,18 s. V Tokiu pak přišlo to, co sama označila za ,čerešničku na torte´.
Opět vsadila na svůj skvělý finiš, v cílové rovince za sebe dostávala jednu soupeřku za druhou. Slovenský rekord posunula na rovných 53 sekund, je devátá v evropské historii, už jen 17 setin ji dělí od dvojnásobné mistryně světa Zuzany Hejnové.
„Věděla jsem, že nemám co ztratit, tak jsem měla čistou hlavu,“ líčila překážkářka, která běžela v nevýhodné druhé dráze. „Ve finiši jsem viděla, že jsem blízko a když jsem proběhla cílem třetí… To byly neuvěřitelné emoce,“ přiznala.
A také zadostiučinění. „Když jsem kráčela na start, uvědomovala jsem si, že po tom všem jsem teď ve finále, protože jsem to nevzdala. S medailí si to začnu uvědomovat ještě víc,“ tuší.
Na dráze se radovala z medaile i se zlatou nizozemskou hvězdou Femke Bolovou, kterou v začátcích připravoval právě Peters. „I díky tomu máme bližší vztah. A říkala jsem jí, že vždycky když běžím s ní, tak se mi daří,“ přiznávala Zapletalová a šla se radovat s rodinou a přítelem.
„V hledišti jsem viděla i slovenskou vlajku, to je krásné, že dorazilo několik fanoušků až sem,“ cenila si, zatímco slovenské weby už chrlily zaslouženě oslavné články o fantastickém úspěchu či obrovském překvapení.
