Článek
S překážkami se ostatně potýkal odmala. V deseti měsících se mu při nehodě doma zhruba 400 kilometrů od Sao Paula vylil vařící olej na hlavu, což je na jeho zjizveném čele patrné dodnes. Jeho prvním sportem bylo judo, i když mu mnozí věštili atletickou budoucnost.
„Já judo miloval, jenže nastal problém. Naše rodina nebyla moc bohatá a v atletice jsme viděli možnost, jak si vydělat, kdybych se dostal na velké závody,“ přiznává, že zprvu u něj vítězil rozum nad srdcem. Ale brzo si zamiloval i atletiku.
Měl trochu smůlu, že se narodil do zlatých překážkářských časů, vždyť jeho loňský výkon z Tokia by na každé předchozí olympiádě znamenal zlato. Ale i bronz měl v jeho rodné zemi zasvěcené fotbalu ohlas.
„Jeden kluk mi říkal, že s manželkou v noci sledovali olympijské finále a u toho křičeli tak, že vzbudili celý dům a druhý den dostali pokutu,“ vyprávěl pro magazín Spikes.
Teď se závodilo pro Brazilce v příhodnějším čase, a tak se hlasitosti oslav triumfu dos Santose nekladly meze. Warholm z bitvy o zlato i medaili v cílové rovince odpadl a Brazilec triumfoval v čase 46,29 s, rekordu mistrovství světa a třetím čase historie.
A to je mu teprve 22 let… „Věřím, že můžu běžet ještě rychleji, ale žádný závod není perfektní. Teď ale zajdu na oslavu do pizzerie v atletickém kampusu, už mi jí tu hodně lidí doporučovalo,“ smál se.