Článek
Ulevilo se vám? O atacích rekordu Jana Kubisty se mluvilo už dlouho…
Poslední dva roky, letos po hale to ode mě každý čekal. Byla to má životní výzva, od začátku kariéry jsem byl přesvědčený, že můžu běhat rychle, a jak jsem přestoupil na patnáctistovku, na rekord jsem si věřil. Jsem rád, že to vyšlo celkem brzo a myslím, že čas můžu ještě zlepšit.
Byl závod ve Stockholmu ideální pro zaběhnutí rekordního času?
Úplný úprk to nebyl, jsou tam ještě rezervy. Chvíli jsem byl moc vzadu, to byla chyba, musím se naučit pohybovat víc vepředu, pokud chci závodit s těmi nejlepšími. Mohl bych potrápit i Souleimana… Nebyl to klasický závod Diamantové ligy, kde by mi stačilo totálně viset, ale teď to pro mě bylo ideální. Běžel jsem třetí závod za týden, nohy nebyly úplně čerstvé. Chvíli jsem se držel zuby nehty, cítil, že nohy nejedou. Ale po kiláku se to rozběhlo skvěle.
Pak přišel famózní finiš. Připomněl jste si halové mistrovství Evropy v Praze?
To se nedá srovnat, v Praze bylo víc emocí. Ale formu jsem cítil už podobnou. Říkal jsem si, že musím běžet do konce, protože podle mezičasů na rekord bylo. Dal jsem tam do toho co nejvíc energie, myslel na to, ať zvedám kolena a najednou se objevila ještě spousta energie.
Věděl jste hned za cílem, že rekord padl?
Věděl. Jak probíhal čas, myslel jsem, že to může být dokonce i pod 34, tak jsem se hned radoval. Já byl vždy spíš závodník na umístění, než na lámání rekordů, tak konečně mi to vyšlo a rekord je můj.
