Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑Světový šampionát vynechala jen před deseti lety, to se jí zrovna narodil první syn Janek, a vloni, kdy se soustředila na mistrovství Evropy. Jinak od roku 2005 s oštěpem v ruce nechyběla.
Kariéru sice ukončila oficiálně po loňské sezoně, ale v Česku si občas stále zazávodí. Tak jako naposledy v Ústí nad Orlicí, kde předvedla výkon 60,32 m. V Budapešti by takový výkon stačil na finále a devátou příčku.
„Sice ano, ale už bych si vůbec netroufla být dole,“ vyprávěla na ochozu Národního atletického centra. „Už to fakt nejde, i kdybych tisíckrát chtěla. Sice se hýbu, ale není to na mistrovství světa. A ještě je tu tvrdý povrch, trpěla bych jako pes,“ tušila.
Do Maďarska dorazila aspoň na otočku, však odsud pochází její babička. „Mám tu osobní vazby, chtěla jsem vidět ten krásný stadion, jaký u nás asi nikdy mít nebudeme, zažít atmosféru. A taky aby ji viděl Janek a trochu jsem mu ukázala Budapešť,“ vysvětlovala.
A přijala nabídku za mikrofonem přiblížit televizním divákům finále oštěpařek.
Vítězka soutěže oštěpařek Haruka KItagučiová.
„Byla to příjemná změna. Mluvila jsem i k výšce nebo trojskoku, snad jsem neříkala blbosti, ale nepřipadala jsem si úplně ve své kůži. Navíc bych asi nedokázala dělat práci, kde se jen sedí,“ přiznávala a během rozhovoru odběhla obejmout Lotyšku Linu Muzeovou. Svoji někdejší soupeřku, v Budapešti devátou.
I u mikrofonu si dvojnásobná olympijská vítězka užila parádní vyvrcholení soutěže se zlatým hodem v poslední sérii Japonky Haruky Kitagučiové. „Je to bojovnice, zapsala se do dějin. Takhle se vyhrává,“ oceňovala Špotáková, která sama během kariéry několikrát dala svůj pověstný „mat šestým tahem“.
S Kitagučiovou se několikrát potkala i na českých závodech, však Japonka se připravuje v Domažlicích pod vedením Davida Sekeráka.
„Musela oštěpu hodně obětovat. Určitě Davida poslouchá jako hodinky, což Japonci umějí. Mají řád a přináší to ovoce. Haruka je festovní holka, má potenciál a výbornou ruku,“ oceňovala nejlepší oštěpařka historie, kterou jen mrzelo, že ve finále neviděla žádnou z tria Češek.
V Maďarsku se zdržela jen krátce, v sobotu zase mířila vlakem zpět, aby stihla další šampionát. Tentokrát mistrovství republiky v požárním sportu. „To je taky taková atletika s technickou dovedností. Lukáš bude trenérem výběru Středočeského kraje,“ usmívá se Špotáková, jejíž partner je hasič.
Oštěpařské finále Jakuba Vadlejcha si Barbora špotáková nenechá ujít.
V neděli večer pak bude minimálně po očku sledovat finále svého bývalého tréninkového parťáka Jakuba Vadlejcha. „Jen mám takovou pověru, že když se koukám na finále chlapů, nedopadne dobře. Jsem pověrčivá, třeba při olympiádě v Tokiu jsem ho sledovala na mobilu při (festivalu) Keltské noci v Harrachově a dopadlo skvěle. Ale tohle budu chtít vidět,“ ví.
Však s Vadlejchem se zná roky ze skupiny Rudolfa Černého i později Jana Železného. „Ruda ho našel v Kovošrotu Hostivař, když mu bylo šestnáct. Vzal ho k nám do skupiny, je fakt obrovský dříč. Pracovitý, má nejvíc zmáknuté statistiky ze všech oštěpařů na světě,“ líčí.
Zahází si v Hodoníně
„V tom jsme jiní. Já jsem spíš takový přírodní typ, co mi posílá vesmír, Kuba ví všechno. On si pamatuje, kolikrát mám hozeno přes 60 i 65 metrů,“ usmívá se Špotáková.
Sama si letos také ještě zazávodí, při mistrovství republiky družstev za týden v Hodoníně. „Počítám s tím, ale asi už to nebude za šedesát,“ tuší.
