Článek
Jaký to byl pocit, mít na sobě zase startovní číslo při závodě? I z fotografií je vidět, jak si to užíváte.
Závod je trochu přehnané slovo, brala jsem to spíš jako kvalitní trénink, ale atmosféra mě pohltila, že jsem se docela rozběhla. Na čas jsem nekoukala, spíš na tepy, jsem pořád opatrná.
Je návrat do formy po porodu náročnější, než jste čekala?
Já to brala pomaličku, vyběhla jsem na konci šestinedělí, dlouho jsem běhala tempem kolem sedmi minut na kilometr. Je to pro mě nová zkušenost, i co se týče techniky běhu, není lehké hledat těžiště, prsa něco váží… (úsměv) Teď mě příjemně překvapilo, že už jsem dokázala běžet svižněji, zvládnu odběhat hodinu a půl v kuse, tak mi to přijde v pohodě. Ale uvidíme, jak se budu dostávat na časy, které potřebuju.
Je těžké si najít čas na trénink? Běháte třeba s kočárkem?
To ne, na to je Adélka malinká, ani to podle mě není vhodné na trénink, maximálně třeba na rodinný výlet. Vždycky Adélku ráno nakrmím, pak vyběhnu, pohlídá ji Martin, který se o ni krásně stará, nebo babičky. Maximálně si čas tréninku posunu o půl hodinky podle potřeby.
Dcera Adélka je tedy spíš klidné dítě?
Když ji někdo chová nebo houpe, tak je klidná. Hodně ji krmím, jak se narodila malinká, tak to dohání, ale jen přes den, spí výborně.
Kalendář závodů jste si s manželem Martinem načrtla už před porodem, ale pandemie koronaviru plány dost pozměnila. Máte teď jasno, kde byste měla běžet?
Plán máme, ale záleží, co bude možné. Nejspíš bych měla běžet půlmaraton v Olomouci a pak ve Valencii 6. prosince maraton jako první pokus o limit pro Tokio, další by byl pak na jaře v Praze.
Maraton ve Valencii zvažuje také Marcela Joglová, startovní pole bude pořádně nabité, když se v prosinci opět otevře okno pro plnění limitu…
Přesně tak. Řešila jsem to s manažerem, ve hře byla i Malaga o týden později, ale ve Valencii o limit poběží víc závodníků.
