Závod, 700 kilometrů v autě a další závod. Šafránková ozdobila náročný dvojboj rekordem

U hotelu jsem parkovala asi v půl třetí ráno, spánku moc nebylo. Já pak i špatně spala, ale myslím, že to bylo dobře, protože ráno jsem byla spíš nabuzená, ne ospalá.

Jen z Kolína. Měla jsem domluveného kamaráda, který mě odvezl ze Štětína domů do Kolína, pak už musel být s rodinou. Tak jsem naložila mamku s tím, že když budu unavená, bude řídit ona, ale já byla v pohodě, tak jsem si řekla, že pojedu rychleji než ona a budeme tu dřív.

S takovým přejezdem asi ne. Ani nevím, jestli jsem někdy měla takhle dva závody ve dvou dnech, asi jen při šampionátech. Myslím, že to je docela dobrá průprava, přejezd to ještě ztížil, ale ověřila jsem si, že i s ním jde házet oba dny relativně daleko.

Kdepak, musím obejít a pozdravit všechny kamarády, měla jsem tu i fanclub s krásným transparentem, tak si ho chci vyfotit.

To byla kámoška ze Staré Boleslavi, bývalá kladivářka Radka Hejretová, s níž jsem začínala házet, už má rodinu a se dvěma dětma se na mě přijela podívat.

Možná nohy byly pomalejší, musela jsem se na ně hodně soustředit, v tom to bylo jiné.

Já jsem docela ráda, že takhle závodím a pořád házím víceméně stejně na téhle úrovni. Teď pojedu na týden do Jablonce, tam zase budu makat a snad se ještě posunu.

To je otázka. Pořád říkám, že se mi ani jeden hod v sezóně nepovedl, chtěla bych si na nějakých závodech po odhodu stoupnout v kruhu a říct si: Jo, to byl dalekej pokus. Kdo ví, může to být ještě o dva tři metry dál, nebojím se říct, že bych mohla hodit třeba 74 metrů, ale to jsou spíš takové sny.

Byla jsem na Zlaté tretře a teď ve Štětíně, doufám, že se dostanu i na třetí. Mohlo by to být finále olympiády… Pak bych se ještě na nějaký mítink ráda protlačila, snad už to teď nebude takový problém.