Článek
„Pro mě je odměna, že tu můžu vůbec být,“ ujišťuje vítkovická běžkyně, která dvakrát atletiku opustila a její druhý návrat byl úspěšný, až když jí lékaři diagnostikovali anémii a začala doplňovat do těla chybějící železo.
Simona Vrzalová je na svém premiérovém světovém šampionátu. Jaké jsou prozatím její pocity z britské metropole a z atmosféry kolem mistrovství a jak se vůbec těší na svůj zítřejší start? Koukněte! (y)
Zveřejnil(a) Česká atletika dne 3. srpen 2017
Ze své premiéry na vrcholné letní akci si těžkou hlavu nedělá, ostatně pro Vrzalovou je typické, že neustále chodí s úsměvem od ucha k ucha. „Možná budu trochu nervózní, až se začnu rozcvičovat. A uvidím soupeřky, jak se na mě mračí. Já se na všechny směju a ony se vždycky mračí,“ podivuje se svěřenkyně Augustina Šulce.
Běžecký adrenalin už si v Londýně zažila před závodem, když se s vytrvalkyní Evou Vrabcovou vydaly na výklus po okolí hotelu české výpravy v těsné blízkosti Tower Bridge.
„Bylo to o život,“ směje se. „Jak jsem zvyklá, pořád jsem se dívala doprava, jestli nic nejede. A málem nás několikrát srazilo auto,“ líčí. „Taky bylo venku strašně lidí i běžců, jak na Štrbském plese o víkendu,“ nachází originální přirovnání pro ruch v britské metropoli.
Přenos bude v hospodě
Až v pátek ve 20:35 začne její rozběh, v českotěšínské večerce Srdíčko zákazníci nepořídí. „Asi bude chvíli zavřeno, táta domlouvá přenos v hospodě,“ vypráví Vrzalová, která v obchodě sama občas prodává.
„Teď jsem byla na soustředění a závodech, poslední měsíc jsem tam byla tak čtyřikrát. Atletika mě neživí, tak je to způsob, jak si přivydělat a pomoct rodičům, bez jejichž podpory bych to nezvládla,“ přiznává. A rodiče na oplátku s nadšením informují o úspěších dcery. „Každému říkají na potkání, ať v pátek drží palce,“ dodává Vrzalová.
