Článek
Tři národní rekordy na jednom místě. V čem je pro vás kouzlo kladenského Sletiště?
Hlavně patří díky divákům. Úžasně fandí, povzbuzují, na dálce drží rytmus. Je to tím domácím prostředím i organizačním týmem, ve všem vyjdou vstříc.
Teď už jen zkusit zalobbovat, aby se v Kladně konalo mistrovství světa…
To jo. (úsměv) Ale vzhledem k tomu, jaké na šampionátech musí být tribuny a osmidráha, to už by nebyl ten náš krásný domácí stadión se stromy kolem a diváky pět metrů od nás.
Vy jste se podepisovala divákům i během mítinku, ještě čtvrt hodiny před závěrečnou osmistovkou. Neruší vás taková pozornost z koncentrace?
To já jsem před osmistovkou ráda vyrušena z koncentrace. Šla jsem si hrát s pejskem, abych na to aspoň chvíli zapomněla, protože půlka je pro mě opravdu stresující.
Vy jste mluvila o dobré formě už před mítinkem, ale upřímně – napadlo vás, že český rekord posunete až o tolik?
Je to o dost a musím říct, že mě to velice překvapilo. Člověk jde do každého závodu s tím, že se chce zlepšit, ale nikdy mě nenapadlo, že to bude o tolik.
Kdy jste získala sebedůvěru, že by to mohlo klapnout na český rekord?
Hodně jsem se uklidnila na překážkách, s nimiž bojuju celý život. Pak jsem se hodně uklidnila na výšce a nedělní dálka? To byla bomba!
Jak se vám po povedeném prvním dnu usínalo s vědomím, že rekord může padnout?
Usnula jsem hned. Bohužel jsem se za dvě hodinky vzbudila a už nemohla spát. Říkala jsem si, co budu dělat? Tak jsem si počítala ty bodové součty a trvalo mi to asi dvě hodiny. Moc jsem se nevyspala, přece jenom mi trochu vrtalo v hlavě, že bych mohla něco předvést.
