Článek
Co vás letos přimělo ke startu na Evropském vrhačském poháru?
Mně vždycky trvá, než se rozzávodím. Je třeba do toho skočit rovnýma nohama, nemám moc naházeno z plného rozběhu, jak doma byla zima, a za téhle situace je pro mě složité cestovat dál. Takže motiv je jasný, závodů je málo, i proto tam bude taková konkurence. Po dobrém závodě skočí každý, závod je nejlepší trénink.
Velká očekávání od sebe tedy nemáte?
Vždycky je hezké hodit za čáru, aby výkon začínal šestkou. Příprava byla jedna z nejpříjemnějších, i když jsme i v Turecku na čtrnáctidenním soustředění chytli zimu, navíc mě v únoru zbrzdily zdravotní potíže. Lépe na tom budou ti, kteří trénovali dlouho v teple a mlátili do toho. Ale já směřuju k Tokiu, kvůli němu jsem začala po druhém porodu trénovat. Do začátku srpna je pořád času dost a udělali jsme spoustu práce, i když jsem u toho po tréninku byla také učitelkou a kuchařkou…
Zavřené školy a školky vám výrazně komplikovaly plány?
Myslím, že je to hodně těžké pro všechny rodiče. Nejhorší je, že nemluvíme v minulém čase. Jak vymysleli rotační výuku a dvakrát týdně testy, roušky, které děti musejí mít i na venkovním hřišti, tak za těchto podmínek Janek do školy chodit nebude. Takže myslím, že mám do konce června vystaráno. Člověk se snaží nějak ozvat, ale je to boj s větrnými mlýny. Přijde mi, že by se měli i ředitelé spojit a stát za svými žáčky, ani jim to nepřijde normální. Snažím se na tom najít aspoň něco pozitivního, i když to jde těžko.
Co třeba?
Janek (starší syn) měl teď víc sportu, než když chodil do školy. Našel si k němu vztah, v okolí i kamarády, se kterými se odpoledne sešel, když se nikam nesmělo a byli nuceni si sami vymýšlet zábavu a sportovat. Z toho jsem měla dobrý pocit, i když je dvakrát rozháněla policie. V naší zemi rozhánějí děti, které si hrají…
Kde jste trénovala vy, když možnosti byly omezené?
Mohli jsme na Julisku, kde máme všechno včetně bazénu. Naštěstí mám možnost tréninku i doma. Když jsme před pěti lety dům stavěli, napadlo mě udělat malou posilovničku, a to jsem nevěděla, jak za ten nápad budu pánu bohu vloni i letos děkovat. Ale vždycky si vzpomenu na Věrku Čáslavskou, jak před Mexikem trénovala v hájence u Šumperka, a řeknu si, že připravovat se dá různě.
