Článek
Mnichov (od našeho zpravodaje) – Špotáková zažila mnichovský šampionát v roce 2002 plný front a bezpečnostních opatření, však probíhal necelý rok po teroristických útocích na USA.
„Tehdy byly všude nějaké rámy, extrémní kontroly batohů, teď je to tady víc free. Úplně jiná atmosféra, organizátoři jsou strašně příjemní, Němci vstřícní,“ pěla chválu na šampionát.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
K tomu spousta známých a kamarádů v hledišti. „Jsou tu i spolužačky z gymplu, sousedi, kteří byli před závodem snad nervóznější než já,“ vyprávěla. Však také už po příchodu na plochu mávala fanouškům a po svém postupovém hodu se šla k tribuně obejmout s partnerem Lukášem a svými syny. „Oba za mnou přiběhli, to byl hrozně krásný zážitek,“ přiznávala.
V kvalifikaci byla nejstarší z oštěpařek, vybavily se jí tak dvacet let staré vzpomínky, kdy byla na stejném stadionu benjamínkem. „Tehdy jsem tu byla vlastně na návštěvě. Po roce v Americe obtloustlá vícebojařka s únavovou zlomeninou, co si přijela hodit oštěpem,“ pobaveně vzpomínala.
„A teď jsem tu vlastně taky na návštěvě, když se podíváte na ta data narození. Je to hezké i divné. Občas se mě ptají, jestli nejsem trenér. Ale v týmu mi nikdo nevyká, to by dostali záhlavek,“ usmívala se 41letá světová rekordmanka.
Barbora Špotáková během kvalifikace oštěpu na mistrovství Evropy v Mnichově
Teď bude mít den volna, než se vrhne do boje o další medaili, z velkých akcí jich má deset. Ta mnichovská by mohla být poslední.
„Po minulých závodech jsem byla trochu unavená, ale poslední dva dny jsem si věřila. Říkala jsem si, proč bych měla být nervózní, když jsem v Barceloně házela s urvanými loktem, jindy s achilovkami na kaši a stejně jsem z toho něco vykřesala,“ připomínala své zdravotní lapálie z minulých let.
A pak už přijde zážitek, na který se těší celou sezonu. Zaplněný Olympijský stadion a oštěpařské finále. „I když přijde 30 nebo 40 tisíc diváků, bude to super. Připomíná mi to velké závody třeba v Londýně. A můžou už sem všichni najet,“ těší se na své „Bára Ultras“.
