Článek
Zatím nejrychleji jste deset kilometrů zvládl letos v Berlíně za 29:17, což by byl nejlepší český čas v historii závodu. Trať v Praze nahrává ještě lepšímu výkonu?
V Berlíně před závodem trochu sprchlo, což bylo příjemné, ale zase jsme tam měli čtyři otáčky o 180 stupňů, což ideální nebylo. Teď mám za sebou devět týdnů konzistentního tréninku od mistrovství republiky na dráze, věřím, že to bude dobré.
Od loňské pražské Grand Prix byste svůj čas musel posunout téměř o minutu, aby začínal číslicí 28.
Říkám si, že když u žen je světový rekord na dráze už pod 29 minut a na pětku jsem rychlejší, tak by to mělo klapnout. Ale záleží samozřejmě na podmínkách.
Ty by ve večerním čase mohly být už docela příjemné. Vás ale čeká nabitý víkend, v neděli ještě mistrovství republiky družstev v Táboře…
Už to tak mám třetí rok. Snažím se rychle zregenerovat po sobotním závodě, ledovou sprchou, jídlem… Letos běžím na družstvech jen patnáctistovku, tak by to mohlo být snesitelnější.
V ženském závodě Grand Prix poběží i vaše přítelkyně Silvie Valová, trénovali jste na závod spolu?
Trénujeme spolu, rychle se zlepšuje. Ale tolik spolu teď neklušeme, nechci, aby to měla tak těžké a taky si při klusu odpočinula. (úsměv)
Vloni váš běžecký rok vygradoval půlmaratonem ve Valencii, kdy jste zaběhl nejrychlejší český čas za poslední čtyři roky 1:04:28. I letos k němu směřujete?
Je v plánu a doufám, že to bude zase dobré. Teď mě ještě příští týden čeká desítka v Prievidzi, pak dva týdny se z těch závodů budu dostávat, poté Běchovice a po nich mě čeká třítýdenní soustředění ve Font Romeu. A přímo odtamtud pojedu do Valencie, tak doufám, že si přenesu ten bonus nadmořské výšky a bude to ještě lepší. Věřím, že za ten rok jsem se hodně posunul…
Kam až?
Když to porovnám napříč disciplínami, tam s těmi osobními rekordy na kratší vzdálenosti by to určitě mělo být pod 64 minut. Když jsem jel teď s Jirkou Homoláčem, dělal jsem si srandu, že určitě musím dát ten jeho čas tady z Prahy (1:03:23), protože ten je hodně kvalitní. Ale myslím, že by to mohlo být reálné ještě letos.
Je vám 24 let. Kdy byste chtěl absolvovat svůj první maraton?
Zatím jsem to rozplánoval směrem k roku 2032. Chci se jednou dostat na olympiádu, ale nechci udělat tu chybu, že bych přešel na maraton moc brzy. Chtěl bych mít nejdřív silné ty kratší disciplíny, aby to mělo smysl, a první olympijské hry absolvovat na kratší trati. Ale dřív než v roce 2028 maraton určitě nebude.
Ideální plán by tedy byl se v Los Angeles 2028 představit na dráze na desítce nebo pětce?
Určitě by do té doby byla primární dráha. Chtěl bych spíš na pětce, šance je z pohledu pravděpodobnosti větší. Na desítku se nominuje 27 lidí, na pětku 45. Ale ty limity jdou obrovsky dolů, však na pětku je český rekord 13:24,99 a limit 13:01… Já bych potřeboval za ty čtyři roky stáhnout 50 sekund, což je velký skok, ale myslím, že když budu zdravý a bude se mi dařit, stáhnout se to dá.
Martin Zajíc s dalšími hvězdami Birell Grand Prix Rodriguem Kwizerou z Burundi, Dianou Chepkorirovou z Keni a Italem Pietrem Rivou.
Váš kouč Róbert Štefko reprezentoval Slovensko a později Česko na olympijských hrách na dráze i v maratonu. S ním se ve vašem směřování shodnete?
Určitě, on měl také nejprve silné kratší distance, než se přesunul na ty delší. Kilometrů v maratonu je hodně, a když na to skočím moc rychle, nemusel bych to fyzicky zvládnout. Myslím, že je na to čas.
Dají se souběžně na vrcholné úrovni běhat tratě třeba od pěti kilometrů po půlmaraton, jako to umí třeba Sifan Hassanová?
Myslím, že určitě. Je tam třeba aerobní vytrvalost, abych to zvládl. Když to srovnám třeba s Jakobem Ingebrigtsenem, který trénuje víc do vytrvalosti a díky tomu může běžet rychlou patnáctistovku, tak na rychlou pětku potřebuju umět i rychlou desítku a půlmaraton.
Je i pro vás norská cesta bratří Ingebrigtsenových inspirací podobně jako pro úspěšnou skupinu českého kouče Hakima Saleha?
Úplně nechci skočit na nějaký trend, styl trénování od Roba mi svědčí a nemyslím, že bych už narazil na svůj strop. Přemýšleli jsme, že bychom něco mohli zařadit, ale zatím nám to funguje. Robo je hodně opatrný. Mně nesvědčí tolik kilometrů, oni naběhají třeba 180 týdně, já jsem zvyklý na sto, maximálně 140. Myslím, že ani nechodí tempové běhy, já je tam mám. A mně hodně pomohla posilovna, kterou jsem v posledním roce a půl zařadil, jednak se nerozpadnu, ale pomáhá i do rychlosti na kratších tratích.
A na delších distancích svaly navíc nevadí?
Ta posilovna je směřovaná, aby se zvýšila síla svalů, které mám, aniž by moc nabyly na objemu. Primární je větší váha a méně opakování.
