Článek
A tak může 475 cm padnout při každém jejím startu, třeba hned ve čtvrtek v Monaku. Vždyť o víkendu v Třinci přinutil laťku položenou o centimetr výše k pádu jen lehký dotyk jejího těla.
Ale hlavní úkol byl splněn – Ptáčníková si v závodě vyzkoušela atak výšky, kterou letos v Evropě ještě nikdo nepřekonal. „Jsem ráda, že jsem se na ni dostala ještě před mistrovstvím Evropy v Barceloně. Vždycky si tu výšku potřebuju nejprve osahat,“ vysvětlovala.
Na to, že se jednalo teprve o seznamovací skoky s rekordní výškou, neprojevovala k ní Ptáčníková přehnaný respekt. „Ty skoky byly dobré, vůbec to nevypadalo beznadějně,“ uvědomovala si. Čím to? „My v tréninku nezkoušíme třeba 440. Dávám si tam 480 nebo 490, abych si na ty výšky zvykla. Snažím se pak aspoň dotknout nohama, a když pak takové výšky vidím v závodě, nemám z nich žádný respekt,“ prozrazuje jeden z receptů Gorožkova.
Tyčkařka Jiřina Ptáčníková na mítinku Zlatá tretra v Ostravě.foto: Právo/Jan Handrejch
Rozbourali jsme tréninky a vyladili techniku
S jeho pomocí odbourala psychický blok z úvodu sezóny. „To jsem se dost trápila, nemohla jsem udělat pořádný skok v tréninku ani v závodě,“ vzpomíná na trápení, které se s rostoucím počtem závodů a s nimi spojeným cestováním spíš prohlubovalo. „Až pak jsme to rozbourali pár tréninky, vyladili techniku a teď jsem si potvrdila, že jsem na dobré cestě,“ říkala s úlevou, když si v Třinci vylepšila osobní rekord na 466 cm.
Do Barcelony tak vyrazí s čistou hlavou. A také v pozici páté nejlepší Evropanky, pokud se dnes v Monaku neposune ještě výš. „Ale já na tabulky vůbec nekoukám, zatěžovalo by mě to,“ nechce slyšet o pozici kandidátky na medaili. „Když zopakuju umístění z Dauhá, budu úplně spokojená, vždyť konkurence bude obdobná. Sice bez Brazilky a Američanky, ale s třetí Ruskou a Němkou,“ srovnává. V Kataru na halovém mistrovství světa byla letos pátá. Ale pokud by se přes rekordní výšku přenesla v pravý čas, určitě by se bez medaile nevracela...
