Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Na čekání na svou soutěž je zvyklý. „Pro mužský oštěp je to takový kolorit. Třeba na olympiádě, která trvá přes dva týdny už jsou všichni doma nebo slaví a my zatím čekáme na den D. Radši závodím, než čekám,“ přiznává.
Do Budapešti jste dorazil až v průběhu šampionátu. V jakém rozpoložení? Letos máte zatím výbornou sezonu, vedete světové tabulky…
Cítím se dobře, nedělám z toho závodu nic víc, i když je to mistrovství světa. Je už moje šesté, nervózní zatím nejsem, ale to na sto procent přijde, až se přiblížím stadionu. Tam bude ta zdravá nervozita potřeba.
Nicméně do šampionátu můžete vstoupit se sebedůvěrou podpořenou výkony.
Je fakt, že když házíte téměř každým závodem 85 metrů, tak si věříte, že těch 85 hodíte. Tím se vytváří to sebevědomí. Protože když někdo hází s rozptylem deseti metrů, nemůže čekat, že zrovna na velké akci přijde ten výkyv směrem nahoru. Ale je pravda, že letos je moje výchozí pozice asi nejlepší.
Co vám daly poslední roky, kdy jste dokázal sbírat medaile ze všech velkých akcí?
Přece jen velká akce je nějaký tlak a je důležité si ho nepřipouštět. A když se povede, dodá vám takový klid, že už jste to zvládnul a závodit umíte.
V Budapešti panují velká vedra. Ty jste si jako milovník tepla objednal?
Snažil jsem se. (úsměv) Pro mě opravdu čím tepleji, tím lépe. Samozřejmě se nechci úplně rozmočit potem, ale tělo funguje daleko líp, než když je třeba sedmnáct stupňů.
Sledoval jste šampionát doma v televizi, než jste odletěl?
Sledoval. Kolik lidí si myslelo, že budeme mít medaili ze smíšené štafety? To je neuvěřitelný úspěch. Prožíval jsem i Tomáše Staňka, závodím s ním dvacet let a když jsem viděl jeho kvalifikaci, lehce mě to zasáhlo.
Nevedlo se ani vašim tréninkovým kolegyním v oštěpu. Budete od nich sbírat informace o stadionu?
Už jsem se bavil s trenérem, neříkal, že by tam byla nějaká záludnost. Ale zkušenosti ohledně zázemí stadionu nebo svolavatele využiju.
Jakub Vadlejch s trenérem Janem Železným při loňském mistrovství Evropy v Mnichově.
V čem je největší záludnost kvalifikací?
Je tam 37 lidí, kteří chtějí do finále, a může jich tam dvanáct. Dostane se jen každý třetí, takže je hlavní ukočírovat hlavu. Nechtít moc, házet jako normálně.
Otazníky visí nad formou indického olympijského vítěze Nírádže Čopry. Jaké o něm máte informace?
Po Diamantové lize v Monaku jsem se ptal různých lidí, proč letos moc nezávodil a jestli je v pořádku. Prý je v plném tréninku a stoprocentně připravený na mistrovství světa. Na druhou stranu jinou odpověď jsem ani nečekal. (úsměv) Nemá za posledních 365 dnů ani pět závodů.
Je na atmosféře mezi oštěpaři znát, že se blíží nejdůležitější závod sezony?
Kvalifikace ještě není úplně souboj proti sobě, spíš boj s nějakou vzdáleností, to bude trošku něco jiného. Nepřijde mi, že bychom na sebe házeli blesky. Jeden z prvních lidí, které jsem v Budapešti potkal, byl Julian (Němec Weber) a úplně v pořádku. On je vždycky v pohodě, myslím, že jsme fakt dobrá grupa a není to přetvářka.
