Článek
Nikola Ogrodníková během Kontinentálního poháru v atletice, dne 8. září 2018 v Ostravě.
Nikola Ogrodníková během Kontinentálního poháru v atletice, dne 8. září 2018 v Ostravě.
Nikola Ogrodníková se chystá na svůj další pokus
Nikola Ogrodníková zdraví fanoušky
Čím to bylo, že vám zrovna tenhle závod nevyšel?
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem na domácím stadiónu? Rozhodil mě ten první pokus. Kdybych ho nepřešlápla, trošku se zklidním. A asi na mě dolehla i ta atmosféra. Bylo to o dost silnější než na Tretře, tohle jsem ještě nezažila. Ani v Berlíně taková kulisa nebyla. Bylo to fakt neskutečné.
Jakub Vadlejch říkal, že mu přišlo, jako by tady bylo sto tisíc lidí...
Je to tak. Když jsem přišla na stadión, tak děti a všichni ostatní začali tleskat a skandovat. Najednou mnou projela vlna nervozity a začala jsem na rozběhu hrozně bláznit. Byla jsem přehecovaná, běžela jsem při prvním pokusu moc rychle a nezvládala hod technicky.
Síly vám nedocházely na konci sezóny?
Já se cítím téměř v podstatě stejně. Samozřejmě mám trochu bolístky, bolí mě záda nebo rameno, ale to se dá pochopit, sezóna je dlouhá. Ale není to nic, co by mě úplně limitovalo. Spíš jsem to nezvládla hlavou. Byla to škoda. Běžela jsem zbytečně rychle a při té technice to je znát.
Do finále mohla jen jedna Evropanka. Christine Hussongová v něm nakonec hodila méně než vy ve druhém pokusu. Mrzí to?
Nečekala jsem, že Christine hodí méně. Všechny pokusy jí předtím lítaly docela daleko. Možná v tom taky hrály roli nervy, protože ta atmosféra byla strašně krásná. Na Ostravu budu dlouho vzpomínat.
Co říkáte na formát, kterým se v Ostravě závodilo?
Tenhle typ závodů je trošku specifický a s tím, jak to nastavené jsme musely počítat. Všichni věděli, že tady budou taková pravidla a mohl si zvolit, zda přijede nebo ne. Jsem tady, takže jsem souhlasila, že budu závodit za tým a ne individuálně. Trochu mě mrzí, že nás Amerika v celkovém hodnocení Kontinentálního poháru převálcovala. Všichni jsme chtěli dostat krásný křišťálový kolík, ale snad třeba příště.
Házely jste za tým, ale první tři pokusy vlastně proti sobě. Není to zvláštní?
No, ano. Ale každý věděl, že to tak je nastavené a s tím se nedá nic dělat. Šla jsem samozřejmě do závodu s tím, že chci Christine porazit, ale to se mi nepodařilo.
Může být tenhle formát budoucností oštěpu?
Zkoušelo se to tady a nejsem si jistá, zda se mi tyhle pravidla zamlouvají. Líbí se mi pravidlo, kdy čtvrté pokusy posouvaly závodnice do pátých a pak se rozhodovalo podle pátých. To je takové zajímavé. Ale takhle proti sobě závodit v týmu je trochu zvláštní.
Barbora Špotáková nejednou prohlásila, že se jí ve Vítkovicích nezávodilo moc dobře. Jak to máte vy?
Určitě nemůžu říct, že je to pro mě pohřebiště, jak to nazývala (smích). Já se tady ráda vracím, i když dneska se mi nedařilo. Znám ten stadión nenastrojený a on je prostě nádherný. I to zázemí, co máme na rozcvičováku, jak to tady fungovalo. Jsem hodně překvapená, jak to tady udělali.
