Článek
Než začala kombinovat atletické disciplíny, zvolila drsnější sport. Věnovala se thaiboxu, v ringu zvládla i dva ostré zápasy. „První jsem prohrála, to jsem se utavila v prvním kole a pak už nemohla. Druhý jsem vyhrála na body,“ vybavuje si.
Pak ji ale bojové umění přestalo bavit a po roční sportovní pauze začala doma v Pacově s atletikou. V patnácti a prakticky od nuly. „Závodila jsem ve druhé lize, kde jsem byla poslední. Ale každý rok jsem se zlepšovala a byla to obrovská motivace,“ popisuje.
Její progres se nezastavoval, a tak u atletiky zůstala i po přechodu do Prahy, kde začala studovat práva. Což není úplně nejjednodušší škola pro kombinaci s vrcholový sportem… „To je pravda, ale zase nejsou takové nároky na docházku, tak se to dá zvládnout,“ usmívá se.
Dva roky byla na Dukle, pak se přesunula k trenérce Martině Blažkové, která v minulosti dovedla k úspěchům Denisu Helceletovou či Zuzanu Hejnovou. „Rozumíme si. I díky tomu se mi daří, že vím, proč to dělám, a můžu radost sdílet s trenérkou,“ pochvaluje si.
Však se za poslední dva roky zlepšila o zhruba o 700 bodů v sedmiboji a 500 v pětiboji. Přesto únorový výkon z mistrovství republiky 4560 bodů zaskočil i Skřivanovou. Však lepší výkon v české historii předvedly jen Helceletová a rekordmanka Eliška Klučinová.
„Jednotlivé výkony nejsou samy o sobě fascinující, ale udělají takový pěkný součet. Nečekala jsem, že všechno takhle vyjde,“ neskrývá. Pak už jen zbývalo čekat, jestli se její výkon udrží mezi pěticí letos nejlepších pětibojařek, které mají jistou pozvánku na halové mistrovství světa v Bělehradě.
„Ze začátku mi přišlo, že to je nereálné. Ale jak se blížila uzávěrka, začala jsem doufat. Když zbývaly asi dva dny, tušila jsem, že už žádné závody nebudou, ale stejně jsem koukala i několikrát denně, jestli ten výkon vydrží,“ přiznává.
Jako doma v Pacově
Do Bělehradu tak poletí v roli aktuální světové pětky, byť řada vícebojařek si zajistila start už vloni a svůj jediný letošní pětiboj plánují až na samotný šampionát.
Skřivanová se mezi elitou představí poprvé. „Chci to hlavně zvládnout psychicky. Ne, že bych byla nervák, ale všechny ty procedury pro mě budou nové. Tak se tím nechci nechat rozhodit a pak závodit jako bych byla v Pacově na domovském stadionu,“ plánuje s úsměvem.
