Článek
Výrazný osobní rekord, ostrý olympijský limit. O takovém čase jste snila?
Něco jiného je o nějakém čase snít a pak to běžet. Chtěla jsem limit 51,35 zaběhnout, měla jsem to v hlavě přes rok a vloni už jsem si říkala, že to je reálné.
Ve finále pro lehčí zranění nestartovala spolufavoritka Lada Vondrová. Mrzelo vás to?
Ladu mám ráda a je strašně fajn, že v Česku běháme dvě na velmi podobné úrovni a můžeme se tlačit. Je mnohem snazší se motivovat navzájem, než běhat jen na sebe. Ale chápu její rozhodnutí a pevně doufám, že si spolu tento rok ještě zazávodíme. Třeba v Tokiu.
Ulevilo se vám po smíšené štafetě v Kladně, v níž jste si Tokio hodně přiblížila?
Určitě, dost to pomohlo psychice, byla jsem víc v klidu. Už můžu říct, že na sezonu jsem měla cíl dostat se na olympiádu, a to se povedlo, zatím jak v mixové štafetě, tak na čtvrtce.
I vloni jste si na mistrovství republiky zlepšila osobní rekord, velké závody umíte.
Je to hodně i o hlavě, do každého závodu nastupuji trošku jinak. Pomáhají mi i závody, jako je první liga, kde se pobavím s lidmi, je mi tam strašně fajn, a pak mám závody, kde se fakt musím soustředit. Balanc obou je pro mě úplně super. V tomhle náš systém s trenérkou (Janou Gellnerovou) funguje a kvůli tomu běhám tak, jak běhám.
Ostrý limit jste potřebovala a domácí šampionát byl poslední šancí.
Mně sedí závodit na konci června nebo v červenci. Je to samozřejmě trochu stres, ale s tím se musím naučit žít a pracovat, ten tlak už je se mnou pár let, kdy ode mě lidi očekávají velké věci. Nesmím se ohlížet na ostatní a jít si za svým, přijde mi, že pod tlakem funguju i líp.
Šťastná šampionka. Čtvrtkařka Barbora Malíková se kvalifikovala na olympijské hry v Tokiu, na mistrovství republiky výrazně vylepšila osobní rekord.
Opět pomohly ponožky či tretry upravené pro štěstí?
Na jedné tretře mám podpisy kámošů, druhou jsem si chtěla nějak pomalovat, ale pak jsem si řekla, co když Tokio vyjde, to bych si ji pak pomalovala jinak. (úsměv)
Léto budete mít pořádně nabité.
Počítám s Tallinnem (mistrovství Evropy do 23 let), olympiádou a pak letím do Ameriky studovat. Jde to hezky postupně a doufám, že si tam nějaký týden odpočinu a začnu přípravu.
Nezviklala vás ani současná forma v rozhodnutí odejít na americkou univerzitu?
Upřímně nevím, kam bych šla a co by mi vyhovovalo za tréninky tady v Česku. Beru to jako velkou příležitost naučit se mluvit anglicky, plus obor, který tam mám na Virginia Tech (průmyslový design), není v Česku tak dobře zastoupený a na té škole je jeden z nejlepších. Trenér mi přišel hodně sympatický, píšu si s ním už přes rok. Myslím, že to půjde líp skloubit, než kdybych zůstala v Česku, a mnohem víc mi to dá do života.
