Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Osmadvacetiletá Stewartová rázně vtrhla mezi českou maratonskou špičku, první dva závody zvládla pod metu dvou a půl hodin, jen přetlak mezi českými vytrvalkyněmi ji nepustil do olympijského Tokia.
Vloni se jí ale nepovedlo mistrovství Evropy v Berlíně, i letos po Pražském maratonu u ní převládaly rozpaky. Teď si opět zvedla sebevědomí.
Podle přihlášených časů měla skončit jediná Češka na startu někde v sedmé desítce, k účastí jí pomohla divoká karta. Ale svěřenkyně Václava Janouška předvedla v nelehkých podmínkách se stupňujícím se horkem statečný výkon. Čas 2:34:02 ji sice nadchnout nemohl, ale závod se běžel výrazně pomaleji než třeba loňský světový šampionát v Eugene.
„S tím časem se nemůžu chlubit, ale všechny jsme se v tom horku docela plácaly,“ přiznávala krátce po závodě na Náměstí Hrdinů, když se chladila ledem. „Ale nechala jsem za sebou kvalitní jména, maratonská konkurence je obrovská, tak mě docela těší, že jsem 26. na světě,“ popisovala.
Světové maratony české vytrvalkyně v posledních letech umí. Eva Vrabcová byla v Londýně čtrnáctá, Marcela Joglová v drsných podmínkách katarského Dauhá dvacátá, vloni v Eugene Tereza Hrochová sedmnáctá.
Vytrvalkyně Moira Stewartová se občerstvuje během mistrovství světa v Budapešti.
Brzký začátek maratonu je v současných klimatických podmínkách už tradicí, Stewartová se na něj chystala dlouho dopředu. „Posledních deset dnů jsem vstávala před pátou ráno. A snažila jsem se naspat den předem, což je pro mě nejdůležitější noc před závodem,“ líčila.
Jen po nočním budíku do sebe ztěžka soukala nějakou stravu. „Co jsem snídala? Vzduch,“ usmála se. „I když jsem byla na závod dobře mentálně naladěná a těšila se, tak jsem byla nervózní a měla stažený žaludek, nebyla jsem schopná do sebe nic dát,“ přiznala.
Pak zvládla sníst aspoň dva banány. „A byla jsem ráda, že jsem to v sobě udržela,“ říkala. Po závodě už stres opadl, ale vyčerpané tělo pochopitelně nemá myšlenky na několikachodový oběd. „Nemám hlad. Spíš bych si dala nějaké cukry, třeba colu,“ hlásila.
Až vytrvalkyně, která má otci skotské kořeny, zregeneruje, bude s trenérem vymýšlet plán dalších závodů. Motorem letošního a příštího roku je účast na olympiádě v Paříži. Ostrý limit má hodnotu 2:26:50.
„Byl ve hře i tady, ale už v půlce jsem věděla, že to nedopadne,“ hlásila běžkyně Spartaku Praha 4. Však tuto hranici pokořilo v Budapešti jen šest závodnic, vše africké rodačky.
„Je tam ještě možnost se v zimě proběhnout. Musíme se poradit, pro olympiádu chci udělat všechno, takže tam asi ještě jeden maraton padne,“ říká s myšlenkami na tradičně rychlý závod ve Valencii, jenž je naplánován na 3. prosince.
