Článek
"Já jsem moc šťastná, že olympiádu trochu posunuli," přiznala výškařka s osobním maximem 205 centimetrů. "Skončila jsem s chemoterapií a potřebovala jsem každý jednotlivý den, abych mohla trénovat. Vím, že bych to zvládla (připravit se na olympiádu v plánovaném termínu), ale bylo by to o moc těžší," dodala matka tří dětí.
Jak vicemistryně světa z Helsinek 2005 a bronzová medailistka z olympijských her v Pekingu 2008 uvedla při videokonferenci z Orlanda, chemoterapie zničila každou buňku v jejím těle, přesto i během ní trénovala. A teď už sklízí ovoce, které ani nečekala. "Překvapivě se cítím skvěle. Běhám časy, jaké jsem roky neběhala, zvedám zátěž, jakou už jsem dlouho nezdvihla. Začínám se cítit, jako bych to byla zase já," prozradila Loweová.
Přípravu jí stejně jako dalším sportovcům komplikuje pandemie koronaviru a s ní spojená opatření. Sama je v ještě složitější situaci, protože po těžké nemoci patří k rizikové skupině obyvatel. "Musím dbát o své zdraví a pohodu a udržet imunitní systém silný, jak jen to půjde," řekla. A aby se co nejvíce vyhnula kontaktům s okolím i po zmírnění opatření, buduje na vlastním dvorku výškařský sektor. "Ani za milion let bych si nepomyslela, že na něco takového dojde," přiznala.
Loweové jde o start na další olympiádě po předchozích účastech v Aténách (kde vypadla v kvalifikaci), Pekingu (3.), Londýně (6.) a Riu de Janeiro (4.), ale také chce svým příkladem inspirovat ostatní ženy, které potká stejná diagnóza. "Jde mi o to ukázat, že člověk si může projít bahnem a přitom stále může sledovat nějaký cíl. Jsme odolné, to chci, aby si ženy vzaly z toho, až mě uvidí závodit," řekla.