Článek
Jak se vám nezvyklé aranžmá ceremoniálu zamlouvalo?
Bylo to trochu zmatečné. Nikdo moc nevěděl, kde bude, nejprve nás vedli na cyklistický ovál, tam jsme čekali a pak jsme mysleli, že nás vedou normálně do haly. A když jsme přišli, byli jsme hned na stupních. Docela jsem koukal, přišlo mi to nedůstojné, i celkem odfláknuté od pořadatelů. Přitom jsem se pak díval, že v hale jsou za startem i cílem šedesátky balkony, kde by se vyhlášení dalo udělat stejné jako vloni v Birminghamu. I diváci by si zasloužili, aby vyhlášení neviděli u záchodků. Moc to neodpovídalo puncu evropského šampionátu.
Samotná medaile se vám líbila víc?
Ta se mi líbí. Překvapilo mě, jak je těžká, když mi ji pan Varhaník (předseda českého svazu) dával na krk. Když jsem se díval na medaile cestou sem, přišlo mi, že tvarově nevypadají nic moc, ale teď zblízka se mi líbí. A je k ní i krabička, tak bude mít svůj domeček. (úsměv)
Tomáš Staněk v akci na HME v Glasgow.
S odstupem jednoho dne bronz berete, nebo jste chtěl víc?
Vždycky jsem k sobě kritický, ale musím být realista. Krásně jsem zvládl kvalifikaci, ve finále jsem se snažil o zajišťovák. A když nevyšel ten plánovaný první výstražný pokus pro soupeře, pak už bylo trochu znát, že jsem měsíc neházel kvůli zranění. Z toho pohledu bylo super, že jsem tu vůbec mohl závodit, protože jsem všechny předchozí závody musel odříct. Absolvoval jsem jen ten první v Jablonci z plného tréninku a teď jsem předvedl jen o devět centimetrů víc, to mě trochu mrzí, protože v tréninku jsem na tom byl dobře. Snažil jsem se, co to šlo, ale ten deficit se projevil.
Když Polák Michal Haratyk vrhl prvním pokusem 21,65, troufal jste si i na něj?
Určitě. V kvalifikaci jsem byl opatrný a bylo z toho 20,90, věřil jsem, že klidně metr můžu přidat. Ale jak jsem moc chtěl, byl jsem zatavený.
Český koulař Tomáš Staněk ve finále HME v Glasgow.
Po soutěži jste říkal, že jste ani nepostřehl, že už závod končí. Stává se vám často, že v zápalu boje nepočítáte své pokusy?
To se mi stalo poprvé, ale bojoval jsem se sebou a soustředil se na techniku. Takže jsem spíš vnímal jen pořadí, jak jdeme za sebou, abych se stihl připravit.
Kromě trenéra Jana Tylčeho vám pomáhala i osminásobná mistryně Evropy Helena Fibingerová. Může vám i ona dát nějaké rady, když vrhala odlišnou technikou?
Spíš je pro mě takový mentor. Do otočky trenérovi nesahá, ale vidí mě jako závodníka, dokáže poradit, kdy se mám držet v pohybu, podpořit mě…
Vyrazil jste do ulic Glasgow bronz oslavit?
Šli jsem jen na pozdní večeři v půl jedenácté, pak si dali jedno pivo a tři místní panáky, tím to haslo. Byl jsem ze závodu vyšťavený psychicky i fyzicky, ale dneska něco najdeme, prý tu dělají dobrá žebírka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Blíží se letní sezona, asi bude pro vás klíčové vydržet zdravý.
Určitě, místo Afriky poletíme do Turecka, kde mi to víc sedí. Ale zranění se těžko úplně vyeliminují. Připravuju se naplno, abych se přiblížil Američanům a byl jeden z nejlepších v Evropě, trénuju sílu, kde se svaly stahujou, a výbušnost, kde se natahujou…
Letní sezona bude navíc trvat od první Diamantové ligy po finále mistrovství světa rovněž v Dauhá přes pět měsíců…
Už jsme to začali řešit s trenérem, panem Varhaníkem i paní Fibingerovou. Budu to mít nastavené tak, že vrchol je mistrovství světa, samozřejmě se budu chtít dostat do finále i Diamantové ligy. Hodit daleko na mítinku je fajn, ale slávu a noblesu dělají velké medaile.
Tomáš Staněk a jeho bronzová medaile, kterou převzal v netradičních kulisách.
Z haly máte teď tři za sebou, je útok na první venkovní jasným cílem pro léto?
Zvenku mám dvě čtvrtá místa, ale ve světě bude konkurence zase o dost větší. Pro mě je motivací každá velká akce, jen venku je to zatím lehce zakleté.
Od letoška jste sám sobě manažerem, takže starty si domlouváte sám?
Marketingově spolupracuju s Českou atletikou, pomáhá mi Helena Fibingerová, takže manažeři kontaktují jí nebo mě. Ona se pohybuje v atletice déle, tak jsem rád, že mi pomůže, na mě je hlavně trénování a závodění, tak zase nechci zbytečně štěpit pozornost na vyjednávání.
