Článek
Čtvrtkař Pavel Maslák se svými rodiči Blankou a Jiřím na známém mole v Sopotech.
Pavel Maslák pózuje se zlatou medailí, kterou vybojoval v běhu na 400 metrů na halovém mistrovství světa v polských Sopotech.
Pavel Maslák (vlevo) pózuje se zlatou medailí, kterou vybojoval v běhu na 400 metrů na halovém mistrovství světa v polských Sopotech. Společnost mu dělá tyčkař Jan Kudlička (vpravo), který si ze šampionátu veze bronz.
Pavel Maslák pózuje se zlatou medailí, kterou vybojoval na halovém mistrovství světa v polských Sopotech. Vpravo je jeho hlavní kouč Dalibor Kupka.
Už si zvykáte na větší zájem?
Asi přijde možná ze začátku po návratu od médií, ale pak to bude zase normální. Odjedeme pryč a budu v klidu na soustředění.
Viděl jste svůj zlatý závod ze záznamu?
Neviděl, asi se kouknu až někdy později.
Troufal jste si až na takový čas? Jen třináct lidí ve světové historii běželo rychleji.
Pátek tomu trochu napovídal, ale je to samozřejmě hodně rychlé. Trochu jsem doufal, že bude čas ještě rychlejší, ale na dvoustovce jsem to trochu překopl.
Pochyboval jste během závodu o svém vítězství?
Nepochyboval, po kontaktu při seběhu jsem zabral ještě víc než normálně, pak jsem si říkal, že to bude těžký, což bylo, ale vyšlo mi to…
Jak jste si užil vyhlášení?
Pěkné bylo, akorát mi bylo hrozný vedro. I medaile je pěkná. Už jsem tedy viděl hezčí, ale tahle je zase nejcennější.
Cítil jste před finále vůbec nějakou nervozitu?
Celou dobu jsem byl v pohodě, až ve svolavatelně jsem nad tím začal přemýšlet a byl trochu nervózní. Myslím, že se to podepsalo na první dvoustovce, že jsem až moc chtěl.
Nad čím jste před závodem přemýšlel?
Různě, říkal jsem si, co budu dělat, až vyhraju. Prostě věci, o kterých jsem neměl přemýšlet.
Je vůbec něco, co vás dokázalo vystresovat? Třeba písemky ve škole?
Tak to vůbec ne. Možná jsem se trochu stresoval maturitou, naštěstí jsem ji zvládl. Ale zase jsem si říkal, furt tam je ten druhý pokus…
Jaká vede cesta k tomu, aby český sprinter porážel borce z Ameriky i Karibiku?
Určitě makat, makat a makat. Nic jiného v tom není. A věřit si.
Také se vám někdy na trénink nechce?
Kolikrát. Nejhorší je, když mám jít sám, musím se hodně přemlouvat. Ale když se přemluvím, tak to stojí za to.
I trenér Kupka mluvil o tom, že letos trochu přitvrdil. Bál jste se, jestli vydržíte?
Nebál. Nebyly to takové věci, které by nás měly zadřít, přidali jsme objem a to se musí, abychom se posunuli. Na podzim toho bude asi zase o něco víc. Ale Dála říkal, že když jsme udělali tak kvalitní podzim, tak teď v březnu nemusíme tolik makat. A to je to výhodnější.
Triumfem jste si tu vydělal 40 000 dolarů, co si dopřejete?
Asi hlavně klid, to je tak všechno. A až přijdu domů, tak si dám bramborový salát s řízkem.
Ten nesmí chybět, když jedete domů do Havířova?
Určitě. Máma dělá nejlepší. Ještě si splním nějaké povinnosti v Praze, pak pojedu domů. Rodiče slaví padesátiny, brácha pětadvacet, tak toho bude víc.
Váš závod sledovali přímo v Sopotech, to jste jim dal v předstihu pěkný dárek.
Snad jo, byli dojatí, šťastní a gratulovali mi. Ale ještě jim něco koupím.
Byl jste s nimi v kontaktu během šampionátu?
Ve čtvrtek před závodem jsme se setkali. Věděl jsem, kde na tribuně sedí, asi šedesát metrů od cíle. Jsem rád, když mě můžou vidět a fandit přímo na místě.
