Článek
Jak budete na závod na promenádě Corniche vzpomínat?
Asi úplně v dobrém ne. Budu vzpomínat na skvělou atmosféru, protože lidi z týmu, přítele a další jsem slyšela celý ten kilometrový okruh, moc jim děkuju, i těm co fandili na dálku. Rozhodně mě mrzí, jak to dopadlo. Vím, že to může znít divně, ale já byla dobře připravená, cítila jsem formu a těšila se, že ji prodám. Ale vůbec mi to nesedlo. Několikrát jsem se musela do závodu vracet a byla tam pak jen ta myšlenka dojít do cíle. Jestli můžu říct něco pozitivního, tak že ten poslední kilák jsem tam nechala úplně všechno a podařilo se mi posunout.
Proběhly vám hlavou myšlenky, že byste závod vzdala?
Asi bych lhala, kdybych řekla, že ne, protože to čelo bylo docela rychle pryč. Já byla i připravená na to, že půjdu zezadu, ale já se cítila úplně strašně. Věděla jsem, že horko je každému, ale tady je takové šílené dusno. Ani teď nemůžu mluvit…
Jak jste bojovala s úmorným vedrem? Část závodu jste šla s namočenou houbou za dresem.
Bylo na nic, kolik lidí se pohybovalo vždycky kolem občerstvovačky, vzít si tam vodu bylo docela obtížné. Takže strategie byla jediná, furt pít a chladit, ať už houbičkama, ručníkem, pitím, vším možným. Každé kolo jsem si něco brala, jen jednou mi to nevyšlo. Měla jsem i dva gely, což je u mne docela neobvyklé, většinou jdu na jeden nebo na žádný.
Kdy jste ucítila, že se vedoucí skupiny neudržíte?
Od začátku jsem cítila, že to není úplně ono, ale byla jsem na to připravená z tréninku. Když jsem po něm přišla a říkala, že to není ono, Patrik (přítel, čtvrtkař Šorm) i trenér mě uklidňovali, že se takhle půjde všem. Na osmém kilometru jsem myslela, že je vymalováno, ale snažila jsem se to držet. Pak byla hodně velká krize, protože jsem se propadala. Snažila jsem se vrátit do závodu, ale furt jsem zpomalovala. Pak jsem se nějak chytla, ale pořád jsem měla před očima dojít od jednoho pití k druhému, pak zase k dalšímu. Vůbec si nepamatuju devátý až třináctý kilometr.
Měla jste temno před očima?
Prostě jsem viděla, kolik zbývá koleček, a najednou jich bylo o tři míň, což se může zdát, že bylo dobré, ale já vůbec nevěděla, kolik mi jich zbývá. Pak jsem to zjistila a bojovala o každý metr.
Zažila jste někdy takové vyčerpání? Za cílem bylo vidět, že jste se vydala ze všech sil.
Asi nezažila.
Na druhou stranu můžete na sebe být pyšná, že jste závod dobojovala až do konce.
Asi jo, protože jsem nedokončila v Londýně před dvěma lety. Ale už jsem byla na světě sedmá i osmá, což tady jsem viděla, že už asi nebudu. Tak jsem si řekla, že za každou cenu musím dokončit a doválčit to do cíle.
