Článek
V diskařském kruhu už dvakrát na centimetr trefil hranici 66 metrů, jako bonus přidal v Olomouci koulí 20,76 m. V obou disciplínách je ve světových tabulkách stále v první světové desítce, žádný jiný obojživelník tak vysoko není!
V hlavě už mu běžely varianty jakým směrem se vydat, kdyby musel dát atletice vale. V rodném Brně absolvoval strojní fakultu, obor energetické inženýrství. „Tahle práce by mě bavila,“ přiznává. „Ovládal jsem počítačovou techniku pro výpočty v energetice, dá se to ale využít i jinde, stejně se pak na trhu práce orientujete i podle peněz,“ sděluje.
Díky aktuální formě ale z oboru jistě na nějakou dobu vypadne. „To určitě, ale dá se do toho vrátit, člověk stejně v praxi musí absolvovat různá školení. Když do elektrárny přijde jaderný fyzik, také ho hned neposadí k reaktoru nebo do řídící místnosti,“ říká Marcell.
Kouli a disk kombinuje už od mládí, ve finále obou disciplín byl už na ME do 23 let před čtyřmi roky, kde bral v disku stříbro. Stejný dvojboj si zopakuje i letos na mistrovství světa v jihokorejském Tegu. „Mám to v plánu, časový pořad je tam ideální, začíná se diskem,“ těší se. Právě tato disciplína je pro něj pořád číslem jedna. „Už jen pro to, že disk lítá dál,“ usmívá se. „Koule mi teď jde, ani vlastně nevím proč, trénuju ji jen jednou týdně a ještě z místa,“ sám je překvapen ze své formy.
Vrhačská obojživelnost s sebou nese i náročný program. „Teď na extralize jsem házel šest pokusů v kouli i v disku celkem tři a půl hodiny a únava se projevila i na Daňkově memoriálu v Turnově,“ přiznává. Proto se teď na mítinky nepožene a vrátí se k tréninku.
A jak by si Marcell poradil se zbývajícím vrhačským náčiním? „S kladivem asi vůbec, oštěp si tak jednou za rok z legrace zkusíme, ale není to žádná sláva,“ usmívá se.
