Článek
Skvělé výkony keňských běžců už dlouho střídají informace o pozitivních dopingových testech, jenže přibylo i tragičtějších zpráv.
Za poslední tři roky bylo v oblasti zabito pět elitních vytrvalců. Podle elitního českého vytrvalce a majitele 14 domácích atletických titulů Jiřího Homoláče, jenž postupně v Keni strávil už na dva roky svého života, se ale bezpečnostní situace v zemi nijak nezhoršila.
Velkou pozornost si získal už případ z roku 2011, kdy olympijský vítěz v maratonu z Pekingu Samuel Wanjiru zemřel po pádu z balkonu. Předtím byl obviněn z domácího násilí, osudný pád přišel poté, co ho manželka objevila v posteli s jinou ženou. Závěry o nešťastné náhodě s odkazem na pitvu zpochybňovala Wanjirova matka, podle níž mu k pádu někdo pomohl.
Po covidové pandemii tragédií přibylo. V roce 2021 byla ubodána svým manželem Agnes Tiropová, dvojnásobná bronzová medailistka z mistrovství světa, o rok později byla rovněž v Itenu uškrcena 28letá Damaris Mutuaová, podezřelým byl její partner, etiopský běžec Koki Fai.
Vloni byl nalezen v autě na předměstí Eldoretu ubodaný Benjamin Kiplagat, juniorský vicemistr světa na 3000 m př., letos polil hořlavinou a zapálil ugandskou olympioničku z Paříže Rebeccu Cheptegeiovou její bývalý partner, oba na následky popálenin zemřeli. A v domě v Eldoretu před pár dny zloději zabili Samsona Kandieho, jenž Keňu reprezentoval v maratonu na mistrovství světa a třetí doběhl v roce 2000 v Praze.
Keňan Samson Kandie na archivním snímku z maratonu v Praze.
Hodně chmurná bilance během tří let… „Většinou šlo spíš o vraždy v domácnosti a důsledek partnerských sporů, než že by pramenily z bezpečnostní situace v zemi,“ připomíná Homoláč, že Keňa obsazuje spodní příčky žebříčků počtu násilných činů proti ženám.
Sám už v západoafrické zemi počítá druhý tucet návštěv, v roce 2019 tu strávil půl roku, naposledy se z Keni vrátil po šestitýdenním pobytu letos na jaře. „A nikdy jsem neměl problém, že bych se cítil v nebezpečí nebo se bál,“ říká Homoláč s tím, že by neměl obavy pustit samotnou na běh ani svoji přítelkyni.
Týká se to ale bílého dne, po setmění je radno být ostražitý. „To nám říkají, ať večer nikam nechodíme, i areál, kde bydlíme, se zamyká a hlídač pouští jen lidi, kteří tam patří. Stejné to bývá na hotelech, večer se může semlít leccos. Sociální rozdíly jsou tam velké, pak můžete narazit na lidi, kteří se chtějí obohatit,“ připouští 34letý brněnský běžec.
Trojnásobný mistr republiky v maratónu poznal Keňu ještě na začátku běžeckého boomu evropských běžců.
„A roste to tam pořád, staví se další hotely, vylepšují se možnosti ubytování a kvalitních evropských běžců i hobíků přijíždí víc a víc,“ porovnává Homoláč, jenž už se naučil i základy svahilštiny, má v Keni řadu kamarádů a před hotely dává přednost pronajatým apartmánům.
„Mám tam plno známých, kteří si nikdy o peníze neřekli, někdo v nás zase vidí příležitost si přilepšit, ale to je případ od případu. I řada keňských běžců, kteří si vydělali na závodech, se pak vrací a investuje do pozemků či stavby hotelů,“ vypozoroval.
„A i kvůli tomu, jací jsou zahraniční běžci pro místní zdroj příjmu, se snaží bezpečnost hlídat. Vojáků a policejních aut tam jezdí spousta a přijde mi, že z nich místní mají respekt. Ale když se stane nějaká taková tragédie v domácnosti po partnerských neshodách, tomu samozřejmě zabránit nemůžou,“ připomíná.
