Článek
Jak jste zlatý závod své přítelkyně prožíval?
Pořád jsem křičel, sledoval jsem televizi i internet, protože v televizi ukázali asi jen tři skoky, až pak ze záznamu. Když Řekyně i potřetí shodila 470, radoval jsem se tak, že se i sousedi ptali, co se děje.
Do Helsinek odjížděla vaše partnerka s bolavým zápěstím, věřil jste, že může celý šampionát ovládnout?
Věřil jsem jí na medaili, a když jsem viděl, jak suverénní byla v kvalifikaci, tak i na zlato. Teď si žije svoji pohádku, vím, jaké to je. Musí se to užít, protože je to rychle pryč.
Jak jste ji vracel do dobré nálady po kvalifikaci, kde ji psychicky vyčerpaly debaty o tom, zda bylo férové, když vyřadila dvě své soupeřky?
Pomohl jsem jí tím, že jsem si vyslechl tu historii, co se dělo, a řekl jí, ať se na to vykašle, protože tam je od toho, aby překonávala ostatní a ne jim pomáhala do finále. Udělal bych to samé, to není nic, za co by se měla stydět. Prostě byla lepší než ony.
Jak Jiřinu přivítáte?
To právě nevím. Nějakou velkou kytkou? Večeří? Musím to promyslet, aby to bylo něco originálního.
Sám jste její triumf oslavil?
Byl jsem slavit s kamarády v Praze, ještě se z toho trochu sbírám. Teď dorazily i Jiřinky rodiče, myslím, že taky slavili. (úsměv)
V září vás čeká na Šumavě svatba, to už bude rovnou zlatá svatba…
Je pravda, že tu Evropu máme podchycenou. Ale jak říkala Jiřinka, doufám, že se u té Evropy nezastavíme a ještě něco přidáme. Jířa mě strhne s sebou, dodá mi odhodlání.
