Článek
Mistryně Evropy do 23 let Vondrová si před mistrovstvím republiky dopřála měsíc pauzu, aby doléčila rozbolavělou levou stranu těla, která v ostrých halových zatáčkách dostává zabrat. „Ale je to furt stejný,“ přiznala po finále. „Začalo to pod kolenem, což už povolilo, ale pořád cítím bedra, okolo zadku a jde to do zadního stehna,“ ukazovala na zatejpovanou nohu.
Původně zvažovala, že by v Ostravě absolvovala jen rozběh. „Ale jelikož jsem kopyto a běžela jsem v něm jen 52,20, musela jsem běžet ještě finále,“ s úsměvem přiznávala, že z Ostravy nechtěla odjíždět bez splněného cíle. „Přece jen se to zhoršuje každým rychlejším úsekem, ale potřebovala jsme se ujistit, že to ve mně je,“ vysvětlovala.
To, že dokáže i přes bolest běžet kvalitní čas, pro ni bylo slabou útěchou. „Nedělá mi ten běh radost, běžím udřeně,“ povzdechla si. O programu před odletem do Bělehradu má tak jasno.
„U fyzioterapeuta jsem teď častěji než na tréninku. Zkusím se držet v co nejlepším možném stavu,“ předsevzala si.
I plzeňská Petržilková měla v halové sezoně omezené možnosti tréninků i závodů, ale u ní byly na vině vesměs příjemnější důvody. „Prodělala jsem i krátký covid, ale hlavně jsem v půlce sezony měla závěrečné státní zkoušky, tak to bylo divočejší,“ přiznávala čerstvá majitelka titulu magistr z Fakulty tělesné výchovy a sportu.