Hlavní obsah

Velké plány se mísí s obavami. Na tréninku jsem to nebyl já, přiznal překážkář Svoboda

Birmingham

Do Birminghamu se překážkář Petr Svoboda na vrcholnou akci vrátil po jedenácti letech, jako jediný z české výpravy tu pamatuje i halové mistrovství Evropy 2007. „Ale já se cítím pořád dobře, vždyť věk je jenom číslo,“ směje se třiatřicetiletý překážkář před svým startem na světovém šampionátu pod střechou.

Foto: Aleš Gräf/graf.cz

Překážkář Petr Svoboda je připraven na start na halovém mistrovství světa v Birminghamu.

Článek

Naposledy jste na halovém mistrovství světa závodil před osmi lety v Dauhá, ještě před svými vleklými zdravotními potížemi…

Tam jsem doběhl pátý, ale před pár týdny jsem se dozvěděl, že už jsem čtvrtý, protože diskvalifikovali Jevgenije Borisova. Měl jsem v plánu, že bych tu chtěl být také kolem pátého místa, ale to bylo předtím, než jsem hloupě onemocněl. Den před odletem na mítink do Glasgow jsem měl 39,1 horečku, nevím, proč jsem odletěl, sám sebe nechápu. Asi jak jsem měl tolik zdravotních problémů, nechtěl jsem, aby mě zastavila nějaká viróza… Ale je příjemné být zase na halové světové akci.

Z Glasgow jste do Birminghamu přiletěl hned v pondělí, jako první z české výpravy.

Ale první den jsem měl volno po tom zánětu průdušek. Druhý den jsem zašel do posilovny a v úterý už přiletěla první část výpravy, tak jsem se akreditoval, všechno zatím fungovalo.

Po hodně slibném začátku sezóny jste se zranil při mítinku v Ostravě, jak dlouho jste se dával dohromady?

Nakonec to bylo minimální zranění, i proto jsem tam mohl doběhnout. Měl jsem trhlinku do osmi milimetrů, za dva týdny jsem byl úplně v pořádku. Vypadalo to strašně dobře, byl jsem hodně namotivovaný.

Jenže pak jste ulil start v rozběhu mistrovství republiky…

Moje chyba, takovou už snad nikdy neudělám. Povolil jsem ruce a přepadl. Ale pořád jsem se cítil dobře, tak jsem chtěl zkusit reparát v Jablonci. Všichni mě tam upozorňovali na startéra a opravdu po povelu pozor se dlouho čekalo, kluci cukali, tak já po výstřelu jen vyšlápl a pak začal běžet. A bylo z toho 7,73, když poslední dvě mezery jsem běžel rychleji, než když jsem zaběhl čas 7,51, asi jak jsem byl po tom startu vnitřně naštvaný. A pak mě skolila ta nemoc.

Hodně vás zbrzdila?

Mám strach, že ano. Ve středu jsem tu absolvoval rychlostní trénink a vůbec jsem to nebyl já, kotníky nevěděly, co dělat. Hladká rychlost byla super, ale překážky tomu neodpovídaly. V hale bylo víc překážkářů, tak jsem byl trochu smutný, že museli sledovat to moje trápení. Měl jsem velké plány, teď se trochu bojím, aby to nedopadlo hůř, než bych chtěl.

Související témata: