Článek
„Loňský ročník se mi úplně nevydařil, doběhl jsem čtvrtý, ale dvakrát jsem si tam posunul osobní rekord. Chtěl bych ho vylepšit i teď, ideálně zaútočit i na národní rekord,“ říká 19letý majitel evropského zlata ze šampionátů dorostenců i juniorů.
K oficiálnímu českému rekordu Oravce 1:45,97 na třísetmetrové dráze i nejlepšímu času na dvousetmetrovém oválu Jakuba Holuši 1:46,09 vám chybí pořád více než sekunda. Povedená loňská sezona vás nabila optimismem?
Je to dost, ale na začátku loňského roku mi chyběla k tomu venkovnímu rekordu také sekunda a překonal jsem ho. To mi dodává největší optimismus a také to, že se mi povedlo absolvovat celou podzimní přípravu bez větších problémů a zranění.
Formu jste si otestoval šestistovkou ve Stromovce, v sobotu vás čeká závod ve francouzském Nantes. Už tam by se rekord mohl třást?
Na té šestistovce jsem toho moc neukázal, ale věřím, že rozběhaný jsem a už by to mohlo být dobré. Je to bronzový mítink spíše na rozběhání před Czech Indoor Gala, abych tam už předvedl top formu.
V Ostravě s vámi poběží i šestý nejrychlejší Evropan historie Eliott Crestan z Belgie či bronzový z loňského mistrovství Evropy Ital Catalin Tecuceanu.
Tecuceana už jsem jednou porazil, ale on mě třikrát, tak snad bilanci snížím, s Crestanem jsem ještě neběžel. Chtěl bych porazit i tyhle hvězdy osmistovky, ve hře bude hodně bodů, což je důležité směrem k mistrovství světa v Tokiu.
Skalp takových es by vás jistě potěšil, protože vy i po povedených závodech často hledáte na svých vystoupeních chyby a působíte jako věčně nespokojený běžec.
Je pravda, že vždycky doběhnu závod a řeknu si, že tady jsem měl seběhnout líp a tohle udělat jinak. Hlavně v hale, kde je na dvousetmetrovém oválu všechno strašně rychlé, je málo času něco udělat. Je to u mě časté, ale vloni v červnu jsem běžel v Bydhošti (český rekord), Poznani a Ostravě a nebyl jsem nespokojený ani jednou. (úsměv)
Jakub Dudycha na mítinku v Bydhošti, kde zaběhl český rekord.
Vy se připravujete ve Vysokém Mýtě, na tréninky do haly to máte dál. Váš trenér Lukáš Dejdar zveřejnil na sociálních sítích i video, jak běháte na zasněžené dráze. Je to handicap?
Neřekl bych. Směrem k přípravě možná ano, ale zase ta klopená zatáčka nedělá tělu úplně dobře, v hale máte větší šanci se od někoho nakazit. Záleží na úhlu pohledu, ale mně to nevadí. Na tom videu jsem běžel tři úseky ve sněhu, protože bohužel nebylo odhrnuto, a druhý den jsem běžel tu šestistovku.
Musel jste vzít hrablo do ruky sám?
Tady to odhrnul mladší kolega, kterému teď bylo patnáct. Chtěl to udělat, tak jsem mu v tom nebránil. (úsměv)
Vloni jste prožil parádní sezonu, jen v olympijské Paříži jste do semifinále nedokázal postoupit, když v rozběhu vám smolně chyběly čtyři setiny a opravný běh jste končil zcela vyčerpaný.
V rozběhu jsem předvedl to nejlepší, co jsem mohl, ale Botswaňan Masalela byl o trochu rychlejší. Neřekl bych smolně, byl lepší, já ho zatím nikdy neporazil. Mrzelo mě to hodně, chyběl kousíček. Ale s trenérem jsme podnikli kroky, aby už mi nedošlo jako v opravě.
Po olympiádě vás zastavila nemoc, neletěl jste ani na juniorské mistrovství světa. Nemohla se projevit už v Paříži?
Spíš si myslím, že ne. U mě se projevila asi pět dnů po návratu, a kdyby na mě něco lezlo, neběžel bych takhle v rozběhu. Spíš se na opravě podepsalo, že závodů před olympiádou bylo hodně, jak bylo třeba honit ranking, po rozběhu jsem se cítil blbě, hodně zvracel a nezvládl se dojíst.
Letos váš čeká také maturita, jak ovlivní vaši sezonu?
V květnu bych měl maturovat, v září snad už ne. (úsměv) Od maturity budu mít tři a půl měsíce na přípravu směrem k mistrovství světa, k tomu mistrovství Evropy družstev, Zlatá tretra, mistrovství Evropy do 23 let, těch významných závodů bude dost.
Bude s blížící se maturitou stoupat stres?
Určitě se učení věnuju víc, ale pak zase nebudu muset chodit do školy a jen se budu učit, tak to do tréninku nezasáhne. Spíš mi přijde, že teď nemám čas pro sebe, třeba si zahrát šipky.
Ty jsou vaší vášní? Jako hráče i fanouška?
Nejsem moc dobrý hráč, ale rád si zaházím, když je chvilka. Mistrovství světa jsem sledoval maximálně, fandil jsem Kájovi Sedláčkovi i Michaelu van Gerwenovi.
Už máte jasno o vašem akademickém směřování po maturitě?
Variant je mnoho. Jedna je nejít na vysokou školu a soustředit se na atletiku, další je nějakou školu zvolit, ale ty možnosti bych ještě nechtěl zveřejňovat.
