Článek
Nyní je „malé Lucince“ osmnáct let a v Hodoníně si odbyla premiéru na atletickém mistrovství republiky dospělých. „Bylo to přísný, holky jsou proti juniorkám rychlé a je to velký skok,“ uznala, když ve svém rozběhu osmistovky doběhla poslední.
Neumannová se ale atletice naplno věnuje teprve rok a půl a její letošní vrchol byl před týdnem na juniorském šampionátu. Tam si posunula osobní rekord během víkendu o čtyři sekundy na 2:14,47. „Já vůbec nepočítala s tím, že bych se na dospělý šampionát dostala, to bylo překvápko,“ přiznala.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Sport má v genech, ale běhu na lyžích, v němž zářila její maminka, se dlouho vyhýbala. „V něm jsem snad nikdy nezávodila. A jestli jo, tak se slzami v očích,“ líčí. „Všichni na mě koukali jako na dceru Kateřiny Neumannové, tlak by byl obrovský,“ nechtěla být neustále srovnávána s nejlepší lyžařkou české historie.
„Ale měla jsem nedávno únavovou zlomeninu, kondici mohla trénovat jen na běžkách a našla jsem si k nim cestu. Když je hezké počasí, zastavíte se na jídlo… Ale vrcholově bych to dělat nechtěla, pořád v zimě… To je příjemnější být v dresu, na soustředění v teple na Kanárech,“ usmívá se.
Dlouho se prosazovala v tenisu, ale pak se rozhodla pro atletickou cestu. I s vědomím, že začátky budou náročné. „Hodně lidí si myslelo, že budu mít vytrvalost po mámě a z tenisu, ale tam jsem hlavně hrála, také mi ve třísetových zápasech docházelo,“ vzpomíná.
Hned na prvním tréninku poznala, že ji čeká větší dřina. „Trenér mi řekl, ať běžím třístovky v časech, co teď běhám zadarmo. A já tam umírala,“ vybavuje si s úsměvem.
Odhodlání jí ale nechybělo, na osmistovku je ho ostatně třeba spousta. „Byla to jasná volba. Mezi vytrvalci jsem rychlejší, ale nemám naběhané kilometry, a na krátké sprinty jsem pomalá," vysvětluje Neumannová, která trénuje na pražské Dukle pod vedením kouče Michala Nováka.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Její největší fanoušek? Maminka. Když může, závod nevynechá. „Má hodně práce, nemůže jezdit všude. Ale je obrovskou podporou. Na mistrovství republiky juniorů v Ostravě přijela na den, ale když jsem postoupila do finále, vyřešili jsme hlídání psa doma a zůstala,“ cení si.
I k domácí špičce ještě Neumannové chybí kus cesty, ale jen pro zábavu atletiku nedělá. „Když něčemu věnuju všechen čas, mám velké cíle. Budu trénovat tak, abych byla co nejlepší to půjde, a uvidíme, na co to bude stačit,“ plánuje.
