Článek
Přitom nefoukalo, jak jste si přál...
Nefoukalo, bylo skvělé počasí. Občas to tak je, to je oštěp.
V čem byl problém?
Když tam není cítění oštěpu, člověk se nedokáže poprat se změnou techniky. Během závodu se snažíte něco dělat, ale když tam není cit, tak je to jak hluchý do vrat. Mlátíte, mlátíte a nic z toho.
Co jste se s tím snažil dělat?
Zjednodušit techniku, pomaleji nabíhat a takové klasické věci. Házím už dlouho, zkoušel jsem, co fungovalo v minulosti. Někdy to zafunguje, někdy ne.
Český oštěpař Jakub Vadlejch v akci během mítinku Zlatá tretra v Ostravě.
Oštěp jste házel dál a dál, kdyby byl závod třeba delší?
Jo, to je pozitivní. První tři náběhy mi nevyšly vůbec, postupně jsem se začínal srovnávat. Chtěl jsem ještě pár metrů přidat, ale už jsem na to neměl.
Přes devadesát se nedostal ani Peters, podmínky nebyly ideální?
Bylo vidět, že se s tím i on pral, měl tam i hody pod osmdesát metrů. To je oštěp. Z devadesáti metrů se stane osmdesát velice jednoduše, a naopak.
Fanoušci se vám snažili pomoct, vnímal jste je?
Byli dokonalí! Byla tady spousta lidí, vnímal jsem to, cítil jsem to. Chtěl jsem hodit aspoň za 85 metrů, to se bohužel nepovedlo.
Pomohl atmosféře výškařský šoumen Tamberi, který skákal kousek od vašeho sektoru?
Jo, udělal hodně dobrou atmosféru. Opravdu dokáže lidi nadchnout a my jsme to od něj přebírali.
Jak jste na tom zdravotně?
Za poslední roky asi nejlépe. Loni jsem po Tretře odcházel ze stadionu s natrženým tříslem, takže... Klepu to.
