Hlavní obsah

V autobuse se jí klepaly ruce, v sektoru byla klidná. Možná až moc, říká Ogrodníková

Dauhá

Po dvou pokusech to s jejími postupovými vyhlídkami vypadalo nevalně, třetí hodem dlouhým 61,17 m své naděje na start v úterním oštěpařském finále výrazně navýšila. Vicemistryně Evropy z Berlína po své první skupině musela čekat, zda ji v té druhé nepřekoná více než osm oštěpařek.

Foto: ASC Dukla, ČTK

Oštěpařka Nikola Ogrodníková při atletickém MS v Dauhá.

Článek

Čtvrté místo v první skupině je nadějné?

Já doufám, že jo.

Prvním pokusem jste hodila oštěp mimo výseč, nehrklo ve vás, aby se neopakovala Zlatá tretra, kde vám rovněž náčiní létalo moc doleva?

To ne. Kvalifikace jsou hrozně náročné. Vždycky je první pokus opatrnější, i když jsem si samozřejmě přála to tam hned švihnout. Ale běžela jsem opatrně, technicky to nebyla žádná sláva, neměla jsem vůbec orientaci v prostoru.

Foto: Hassan Ammar, ČTK/AP

Oštěpařka Nikola Ogrodníková nesplnila na atletickém mistrovství světa v Dauhá kvalifikační limit.

Druhý pak letěl příliš vysoko, bylo těžké udržet klid pro závěrečnou třetí sérii?

Ten druhý hod nebyl tak špatný, kdybych ho trefila trochu níž, doletí daleko. To mě uklidnilo, že jsem hodila ránu, jen bohužel vysoko. Věděla jsem, že když to udělám stejně, ale dám to níž, bude to dobré. Před třetím pokusem už jsem si říkala, že to dopadne, jak má. Doufala jsem, že to tam švihnu a zachráním se.

Žádná z oštěpařek nepřekonala kvalifikační limit, obecně se neházelo daleko.

Kvalifikace taková bývá. Není jasné, že když házíte 67 metrů, tak to předvedete v kvalifikaci. Je to úplně jiná soutěž než klasická Diamantová liga. Tři pokusy a celkem vysoký limit, co jsme měly, je docela omezující pro psychiku.

Foto: David J. Phillip, ČTK/AP

Oštěpařka Nikola Ogrodníková nesplnila na MS v Dauhá kvalifikační limit.

Za sebou jste nechala i favorizované Australanku Barberovou a Chorvatku Kolakovou.

To jsem si říkala, že je dobře. Skončila jsem ve skupině čtvrtá, což je super, a mám za sebou favoritky, to je pro mě plus.

Před cestou do Dauhá jste onemocněla, ubývaly vám rychleji síly?

Spíš jsem byla nějak až moc v klidu v sektoru. Mám ráda, když jsem nervózní, na obědě i v autobusu se mi klepaly ruce, strašně jsem zmatkovala. V sektoru to ze mě spadlo, to možná byla chyba, že jsem se nedokázala pořádně nabudit.

Finále je hned druhý den po kvalifikaci, jste za to ráda?

Nevím, zažívám to podruhé, na Evropě jsem postoupila a měly jsme finále také hned druhý den, takže vím, že čím víc budu šetřit silami, tím líp. Úterý je jiný den, buď vstanu, nebo se může stát, že nevstanu. (úsměv)

Na rozdíl třeba od Barbory Špotákové jste přiletěla do Dauhá s větším předstihem, jak jste se tu aklimatizovala?

Měli jsme ještě házecí trénink, ten byl docela fajn, byla jsem ráda, že jsem tu absolvovala dobré házení. Absolvovali jsme nějaké běhání i posilovnu, ale hrozně rychle těch pět dnů uteklo.