Článek
„Úžasný výsledek. Nějaká želízka jsme měli, ale že budeme mát osm medailí? To je pro mě překvapení,“ neskrýval šéftrenér Pavel Sluka, když na pražském letišti vítal celkem čtrnáct (díky štafetám) nadějí s cennými kovy na krku.
Česká atletika novou krev nutně potřebuje, je výjimečné izraelské vystoupení signálem, že se jí brzo dočká? „Já doufám, že se objevuje silná generace, která se pak prosadí i v seniorské reprezentaci, protože tam teď střední věková kategorie chybí. Je na nás a trenérech, abychom pro ně připravili podmínky,“ říká Sluka.
Česká zlata z Jeruzaléma | |
---|---|
Nejsuverénnější | |
Gloria Lurdes Manuel | 400 m |
Už na mistrovství republiky dospělých v Táboře ukázala sekundovým zlepšením na čas 51,23 s sílu, které nemohla žádná z jejích evropských vrstevnic konkurovat. Vloni v Jeruzalémě svěřenkyni Šárky Chládkové a Ratislava Šediny uteklo zlato z dorosteneckého ME mezi prsty v posledních metrech, teď táborská sprinterka vyhrála na stejném místě s náskokem přes půl sekundy. | |
Nejpřekvapivější | |
Karolína Jarošová | 3000 m př. |
Vyhrála už červencový Evropský olympijský festival mládeže na 2000 m překážek, jenže na distanci o kilometr delší a v tvrdší konkurenci starších soupeřek v Jeruzalémě největší favoritkou nebyla. V tabulkách patřilo 17leté svěřenkyni Petra Šarapatky z pražské Slavie 6. místo, ale na papírové předpoklady nedala, chopila se tempa a odměnou jí bylo zlato. | |
Nekomplikovanější | |
Jakub Dudycha | 800 m |
Euforie, velké zklamání a znova radost. Vše během hodiny. Setřásl všechny soupeře a proběhl cílem první, než přišla diskvalifikace za lehký kontakt s maďarským rivalem. Jenže i soupeř férově přiznal, že ho kontakt nijak nerozhodil a svěřenec Lukáše Dejdara z Vysokého Mýta se z hotelu na stadion vracel pro zlatou medaili. |
Přechod z juniorů mezi dospělé bývá zlomem, který řada talentů nepřekoná. A letošní evropský šampionát do 23 let, který je bližší dospělé kategorii, skončil pro Česko bez medaile. A tak Sluka a spol. vymýšlejí, jak nadějnou generaci neztratit.
„Důležitá je silná motivace. Být medailistou, závodit na olympiádě, to sportovce táhne na nejvyšší příčky,“ říká šéftrenér. Jen to ale nestačí. „Dlouhodobě se snažíme, aby ti nejlepší měli podmínky, v nichž budou konkurenceschopní ve světě. Jestli se to daří? Finančních prostředků není málo, ale je třeba je investovat cíleně, aby to neslo výsledky,“ hlásí.
Určitým rizikem z atletického pohledu může být i sílící trend odchodu na americké univerzity právě na konci juniorského věku. V nejbližších dnech vyrážejí studovat za moře dva medailisté z Izraele: bronzová mílařka Natálie Millerová do Bostonu, její kolega Ondřej Gajdoš do Texasu.
„Nemůžeme jejich rozhodnutí ovlivnit. Ze statistického hlediska to nepovažuju pro atletiku za šťastné, nerekrutuje se příliš atletů, kteří v seniorské kategorii vozili medaile,“ připomíná Sluka. Do Budapešti na letošní MS dospělých vyrazí s americkou univerzitní zkušeností jen oštěpařka Irena Gillarová.
Jenže v rozhodování mladých atletů hrají roli i další aspekty než jen výkonnost. Americký univerzitní systém nabízí unikátní možnost skloubit sport se vzděláním, navíc poskytuje nenahraditelné zkušenosti do života i budoucích profesí.
„Řešila jsem to už před rokem. Bylo to velké rozhodnutí, ale výhody v Americe zvítězily,“ vysvětluje Millerová. „Je tam možnost skloubit běhání se vzděláním a podmínky na univerzitě jsou z našeho pohledu až neuvěřitelné,“ přiznává budoucí studentka Boston College.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ostatně její kouč Jan Pernica, jenž sám v zámoří krátce studoval, jí rozhodnutí nerozmlouval. „Věřím, že se i tam budu atleticky zlepšovat. Ale vím, že i kdyby to atleticky nevyšlo, bude to obrovská životní zkušenost,“ říká Millerová.
Řada atletických trenérů ale na odchody do zámoří podobně vstřícný pohled nemá a vidí spíše úbytek talentů pro českou atletiku. „Jediné, co můžeme dělat, je to, že atletům nabídneme alternativu, aby zůstali v českých podmínkách. U trenérů, kteří vědí, co je vrcholová atletika a dělají ji dobře,“ dodává Sluka.