Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – V silném protivětru pokořil metu elity o jeden centimetr, může se těšit na sobotní finále, které se na Olympijském stadionu skáče od 20:06.
Mohl být průběh kvalifikace vůbec lepší?
Nemohl. Cítil jsem se dobře už v rozeskakování, dráha mi docela vyhovovala, jak je trošičku pružná. Před kvalifikací bylo docela bezvětří, ale pak se vítr začal docela točit, tak jsem z toho měl trošku obavy, ale naštěstí to vyšlo.
Dálkařský sektor na Olympijském stadionu je opravdu unikátní. Skáče se na platformě zhruba dva metry nad úrovní plochy. Jak vám vyhovoval?
Aspoň jsme byli blízko divákům, měl jsem tu podporu rodiny. A mně vyhovuje, když se skáče takhle blízko. Je pravda, že dost pruží, na takovém povrchu jsem závodil poprvé. Ale asi mi to sedí, když jsem si tu skočil osobní rekord a přímo postoupil, tak si nemůžu stěžovat. (úsměv)
Při vašem rekordním pokusu foukalo 2,8 metru za sekundu proti. Pociťoval jste to?
Upřímně ani moc ne. Přišlo mi, že foukalo hlavně na začátku rozběhu, pak už bylo bezvětří. A pro mě možná štěstí, že foukalo proti, protože jsem se na prkně odrazil přesně. Jinak bych měl možná přešlap a třeba bych se z toho sesypal… Protože pak se začínám bát, kdyby byl druhý pokus taky přešlap, už mi zbude jen třetí. S tím ještě bojuju, ale naopak když takhle trefím první pokus, dokážu se uklidnit a obavy odejdou.
Na co si troufáte ve finále mezi evropskou elitou?
Cíl bude stejný jako v kvalifikaci, tedy postoupit, tentokrát do užšího finále, a získat další tři pokusy.
Už vás registrovali i nejlepší dálkaři a gratulovali?
Jo, gratuloval mi Furlani i hrozně moc dalších lidí, já jim taky. Celkově to byl parádní závod se skvělými výkony, fakt se těším na finále.
Dopadl jste výrazně lépe než český rekordman a dlouholetá jednička Radek Juška, kterému kvalifikace nevyšla.
Ale vzájemnou bilanci má pořád lepší Radek, 5:3 na závody, ještě mám k němu daleko.
Zmiňoval jste podporu rodiny. Když jste dostal dodatečnou pozvánku v pondělí, ještě stihli zorganizovat cestu do Říma?
Ano, hned jak se to dozvěděli. Taťka je akční, hned sháněl kamarády, kteří s ním pojedou. Jsou tu čtyři a zítra doletí i můj trenér (Jiří Brázdil).
Jak prožívají vaše závody bývalí spoluhráči? S fotbalem jste to dotáhl až do mládežnických reprezentací.
Kluci ze Slovácka, s nimiž jsem v kontaktu, mě podporují a fandí mi. Věřím, že ze mě mají radost a vidí, že jsem udělal dobře. Nevím, jestli to můžu říct, ale někdy si na mě vsadí.
Takže i tady zjišťovali, jestli jste ve formě, a díky tomu si něco vydělali?
Něco takového. (směje se)
