Článek
Po sobotním zlatu jste říkal, že už vás bolí nohy. A pak předvedete takový úžasný finiš.
Nevím, jestli to byl úžasný finiš. Soupeři kapali, o to lépe to vypadalo v mém podání. Snažil jsem se to hlavně nepřepálit a mít síly ve finiši, abych je tam mohl předběhnout.
Takže únava druhý den po individuálním finále nepřišla?
Dneska jsem se cítil určitě lépe než v sobotu před finále, možná proto to tak vypadalo. Vyhrál jsem finále, spadlo to ze mě a cítil jsem úlevu, že to je za mnou.
Přebíral jste štafetu na páté pozici, navíc jste se musel vyhýbat po předávce několika čtvrtkařům z předchozího úseku.
S tím jsem počítal, proto jsem se rozběhl volně, abych se mohl vyhnout soupeřům. Ale zvládl jsem to a popral jsem se s tím dobře.
Ve finiši jste si věřil do posledního kola na soky z Francie a Ukrajiny?
Určitě. Už jsem věděl, že budou pomalu kapat a já mám docela dost sil. Začal jsem stupňovat tempo a kdybychom běželi 450 metrů, možná bychom byli i druzí.
Sedm medailí je bilance, která si určitě zaslouží oslavu.
Všichni se sejdeme na banketu a tam to dohromady oslavíme.
Takže si z Bělehradu odvážíte jen pozitivní dojmy?
Akorát to tu nebylo úplně zvládnuté od pořadatelů po technické stránce, každý den měl nějaké zpoždění, na štafetě snad půl hodiny, kdy jsme byli celou dobu svlečení. Podle toho vypadaly i některé výkony. Vítězný čas ve štafetě by předloni v Praze stačil na čtvrté místo.
