Článek
Čtvrtka měla být soubojem Lady Vondrové s časem. A vy jste ji porazila o 25 setin.
A to se počítá. (úsměv) Já se snažila běžet na juniorský rekord. Když jsem viděla Ladu v cílové rovince, jak už trošku tuhne, tak jsem si řekla, že se kousnu a poběžím naplno. Říkala jsem si, že bych nechtěla rekord posunout jen o setinky, tajně jsem myslela na čas pod 52 sekund. Ale vůbec jsem nečekala, že bych mohla běžet 51,65 v takové divné sezoně, kdy jsem neměla soustředění ani dvoufázové tréninky, přišla o juniorské mistrovství světa…
Vyhovovalo vám, že se pozornost soustředila převážně na Vondrovou?
Ano, měla jsem čistější hlavu, po letech jsem si vyzkoušela jinou roli. Vyhovovalo mi, že největší tlak byl na Ladu a na mě se trochu zapomnělo.
A vy jste před závodem na vítězství pomýšlela?
Říkala jsem si, že určitě vyhraje Lada. Ale pak jsem si řekla, že by to mohlo být klidně i jinak, připustila si, že se můžu kousnout a třeba vyhrát o prsa, i když je moc nemám. (úsměv) Dokázala jsem si vytvořit vizualizace různých průběhů závodu, abych věděla, jak za každé situace běžet. A v poslední rovince jsem si řekla: „Tak fajn, mohla bych dát i Ladu.“
V minulosti jste závodila v ponožkách pro štěstí, teď už si upravujete tretry?
Už jsem to pozměnila, šťastné ponožky používalo hodně atletů, tak mám tretry pro štěstí. Vloni jsem si je nabarvila, ale to se mazalo, tak jsem si objednala speciální barvy z Ameriky a namalovala si na ně takové muchomůrky ze hry Super Mario, kde přidávají rychlost. Asi to fakt funguje, protože mi ji daly. (úsměv)
