Článek
Doufal jste po parádním čase v rozběhu v ještě lepší výkon?
Z titulu mám samozřejmě radost, ale přiznám se, že jsem si sem pro něj jel a tajně jsem věřil v nějaký velmi kvalitní výkon. Ne že bych ho nepředvedl, ale doufal jsem i v lepší. Rozběh jsem trochu pošetřil, ale ve finále jsem udělal chybu, po pár krocích jsem se zaškobrtl o nohu, strašně se propadl a už jsem myslel, že ani Dominika (Záleského) nedoběhnu, protože měl z mého pohledu velký náskok. Naštěstí jsem ho předběhl, ještě jsme se oba bouchli rukou, což byla škoda. Nakonec 10,28 je skvělý čas, ale myslel jsem na víc.
Váš český rekord z loňska má hodnotu 10,16, troufal jste si i na něj?
Myslím, že kdyby mi v rozběhu foukalo 1,9 do zad, tak by to rekord byl. Netroufám si říct, jaký, ale všichni atletičtí nadšenci, co tomu rozumí, si dovedou přepočítat, že to mohlo být kolem 10,14 nebo 10,12, těžko odhadovat (vítr měl hodnotu +0,2 m/s). Tady většinou fouká proti, tak jsem se nechtěl těšit na něco úplně fenomenálního. Ale po tom rozběhu, kde jsem měl rezervu, jsem si přál, aby ve finále fouklo do zad a povedlo se mi to.
Stříbrný Dominik Záleský je vaším svěřencem, z pohledu vaší tréninkové skupiny je zisk zlata a stříbra ideálním výsledkem.
Je to tak. Já měl sen, abychom byli na bedně všichni tři s Vojtou Kolarčíkem, ale nic není ideální. Dominikovi se to na to, jakou má formu, povedlo skvěle, bylo to maximum, co mohl předvést, což je super. Já jsem to pokazil, ale celkově jsem spokojený.
Je to i otázka prestiže neprohrát se svěřencem?
Myslím, že jsou ty souboje prestižní pro nás oba. Letos jsem všechny stovky vyhrál, celkově mám vítězství asi víc, na šedesátce jsme na tom stejně.
Jak vás hřeje, že jste získal pátý titul na stovce, čímž jste se osamostatnil v historické statistice této disciplíny? Navíc přesně deset let od svého prvního zlata…
Já vždycky doma ženě říkám, že už jedu jenom na ty statistiky. Co nejvíc výkonů pod 10,30, co nejvíc titulů… Samozřejmě si toho cením. Hrozně bych si přál, aby nebyl poslední. Ale v konkurenci, která momentálně v Česku je, vím, že to bude těžké.
Dalšího titulu se můžete dočkat už v neděli, na dvoustovce díky zlepšení v posledních dvou letech budete rovněž mezi favority.
Asi bych lhal, kdybych řekl, že na to nemyslím. Vím, že budu mít velkého soupeře v Jirkovi Polákovi, i když se to časově nezdá, mám lepší osobák, ale on neběžel stovku a bude odpočatější.
Kde pak budete mít šanci prodat svoji formu na stovce?
Příští týden poběžím ve Zlíně, pak finále extraligy… Objedu všechny české mítinky a budu se snažit atakovat národní rekord. Jsem v očekávání, abych někde trefil dobrý vítr.
Mimochodem, při rozhovoru po finále vítězné stovky vás moderátor vyzval k poměření „pekáče buchet“ na břichu. Zakládáte si na něm?
Každý člověk, který se vrcholově živí sportem, se snaží nějak vypadat. Byla to spíš hecovačka od moderátora, čekal jsem, že se vysvleče taky, tak mě trochu překvapilo, že měl jen tričko s buchtama. (úsměv)