Článek
Ve středu jste si na Pražské tyčce vylepšila své letošní maximum, když jste poprvé skočila 410 cm…
Jsem moc spokojená. Ve středu jsem konečně začala předvádět skoky, doposud bych je totiž takto nenazvala. Tyčka má určitá kritéria, když něco neuděláte, tak se z toho prostě skočit nedá. A já jsem se s tím vlastně do teď prala. Je to tím, že jsem si byla vědoma, že pokud si budu chtít zazávodit, musím začít již brzy po porodu. Kdybych se připravovala a začala se závody až v červenci, tak bych na tom byla rozhodně lépe.
Kdy jste tedy začala s trénováním?
Já bych to tréninkem asi ani nenazývala (úsměv). Dva měsíce po narození syna jsem začala běhat, poté jsem postupně přidávala nějaké atletické prvky. Ale do pořádné kvality jsem se v podstatě nedostala do dneška.
Jak často se připravujete?
Snažím se pětkrát týdně tak alespoň na hodinu. Na delší dobu se mi to zatím nepovedlo. Trénuji, když Jiříček spinká.
Jak si užíváte roli maminky?
Určitě se z malého Jiříčka raduji. Mateřství má devadesát pět procent světlých stránek a pět stinných. Třeba, když je děťátko nemocné a mrzuté, tak je to pro všechny náročnější. I to noční spaní by mohlo být u nás trochu lepší, ale už jsem si zvykla. Jinak je Jiříček spokojené miminko a dělá mi velikou radost.
Pokusíte se splnit B limit (435 cm) na srpnové mistrovství světa, které se uskuteční v Berlíně?
Zezačátku jsem si myslela, že bych na B limit mohla zaútočit. Ale v tuhle chvíli to nemůžu potvrdit. Možná se s manželem budeme stěhovat, a tak nevím, kolik budu mít času na přípravu. Šance skočit limit tam je. Kdyby se mi dařilo jako na Pražské tyčce, tak rozhodně bych na takových výsledcích mohla stavět. Uvidíme, jak to všechno dopadne...
