Článek
"Dalo se skočit výš. Myslím, že mě regulérně rozhodčí a současná pravidla připravili o medaili, nebo aspoň o možnost o ni bojovat," prohlásil rozčileně před novináři.
Podle pravidel se minuta spouští v momentě, kdy jsou nastavené stojany a laťka na nich leží. "Nikdo si ale nikdy neuvědomil, že závod nezdržují závodníci, ale rozhodčí," láteřila Rybová.
"V momentě, kdy se potřebujete soustředit na nejdůležitější výšky, tak se vám stane to co mě. Laťka je na stojanech, oni nastaví jejich vzdálenost a já ještě nedojdu ani na rozběžiště a oni pustí minutu," kritizovala sudí.
Barbarství z hlediska rozhodčích
Na všechny tři pokusy na 466 cm, což se prý rozbíhala 15 sekund před vypršením limitu. "Když chcete skočit osobní rekord a nestihnete ani konzultovat s trenérem jakou vzít tyč, to se těžko bojuje," vysvětlovala. "Je to barbarství z hlediska rozhodčích, že nepočkají, když se rozhoduje o medailích," uvedla.
Hodlá se dokonce poradit s vedením Českého atletického svazu, jak by se dalo toto pravidlo změnit. "Myslím, že mi to dneska uškodilo. A zažila jsme něco podobného už ve Vídni, kde jsem byla šestá," zmínila se o šampionátu v roce 2002. Rozhodčí dokonce prosila. "Byli nekompromisní," dodala.
Výšku 466 centimetrů napotřetí skákat v kvapu nemusela, neboť by stejně skončila čtvrtá, navíc by ušetřila potřebný čas. Dokonce i kouč Boleslav Patera jí z tribuny radil, aby si pokus nechala na další výšku. "Nechtělo se mi. Vím, že 466 bylo třeba skočit," opáčila tyčkařka.
