Článek
Dodala vám medaile ze Sopot energii do přípravy?
Samozřejmě mě to nakoplo, už jsem jako medailista v pozici, že před každou další akcí nebudu moct říkat, že chci jen postoupit do finále. Přijde tlak, ale ten mě může posunout ještě výš. Na druhou stranu mě ten bronz neuspokojil. V ten moment jsem si to neuvědomoval, ale šanci vyhrát mistrovství světa jsem měl a nevím, jestli ještě někdy taková bude. Bronz je super, ale beru to trochu jako promarněnou šanci.
Je pro vás reálné už na začátku sezóny atakovat český rekord Adama Ptáčka?
Myslím, že to reálné je. Před odletem na Diamantovou ligu do Eugene jsem na tom byl nejlépe, co kdy. Teď mi trochu chybí jiskra, skočila na mě alergie, náročná byla i cesta z Ameriky, ale do závodu to snad bude v pořádku.
Jak dlouho jste z Eugene cestoval?
Z Portlandu do Seattlu jsme jeli autem dvě a půl hodiny, další dvě jsem čekal na letišti, let trvá devět a půl hodiny. V Amsterdamu jsem čekal devět hodin a pak dvě hodinky do Prahy. Celkem víc než celý den, k tomu devítihodinový posun…
Ale v Eugene jste skončil třetí, získal bod do Diamantové ligy, to nebyl špatný start.
Skákal jsem z krátkého rozběhu a na loňských tyčích, protože jsem nechtěl riskovat, že se někde ztratí ty nové. Skočených 563 centimetrů byl nejlepší start sezóny, jaký jsem kdy měl.
Ještě před odletem do zámoří jste v tréninku zlomil tyč. Zdaleka ne první…
Ani nevím, kolikátou. Je dělaná na nějaký ohyb, a když se ohne víc a v šuplíku zasekne o hranu, zlomí se. Aspoň jsem si udělal rekord a zlomil ji napětkrát, to se moc lidem nepodaří.
Leknete se ještě při prasknutí tyče, nebo už jste zvyklý?
Člověk se nelekne. Spíš najednou leží v doskočišti a kontroluje stav, jestli nechybí nějaké prsty. Měl jsem jen pár modřin a fialové konečky prstů, tak jsem je šel radši zaledovat. Nestalo se mi to poprvé a myslím, že ani naposled. K naší disciplíně to patří…
