Článek
Jaká byla vaše závodní premiéra?
Jsem spokojený, výsledek je solidní na to, že pořádně jezdím na kole od dubna a startovalo asi šedesát eliťáků. Počasí mi moc nepomohlo, jezdit na vodě je technicky náročné i pro profíky, natož pro někoho, kdo nejezdí odmala. Četl jsem, že i Roman Kreuziger říkal, že se při sjezdech bál. Byl to pro mě fakt křest ohněm, od začátku jsem byl durch mokrý, chvílemi to bylo jako projíždět bazénem. Měl jsem i smůlu, kluk přede mnou vjel do díry, já nemohl nic dělat a brzdit na vodě nemá smysl, tak jsem taky spadl a ztratil kontakt. Do kopce by mi ti nejlepší stejně ujeli, ale mohl jsem dopadnout ještě o něco líp.
Takže jste si závodní debut přes nelehké podmínky užil?
Byl to velký zážitek, zjistíte, jaká je cyklistika tvrďárna. Hlavně konec byl pro mě očistec. U Pomezní boudy foukalo pořádně proti, já byl promočený na kost. A když se sjíždělo dolů, takovou zimu jsem nezažil. Klepal jsem se, až jsem myslel, že spadnu, až jsem se těšil zase do kopce. Posledních 25 kilometrů jsem se trápil, chyběla mi energie. Když běžíte a dojdou vám síly, nějak to doklepete, ale když vám na kole vypnou nohy, už to moc nejde…
Jakub Holuša (v bílém) před startem Krakonošova cyklomaratonu.
Patnáctistovku běžíte něco přes tři a půl minuty, teď jste jel čtyři a čtvrt hodiny. Jak moc tedy pomáhá atletická průprava?
Je to úplně jiné. Během těch čtyř hodin jedete chvíli na krev, pak si odpočinete. Kondice a vytrvalost jsou důležité, ale musíte si to odsedět na kole. Zapojují se i jiné svaly.
Když jste v dubnu začal na kole jezdit, čekal jste, že vás cyklistika tak chytne?
Nečekal. Ale to říkají všichni, že je cyklistika dost chytlavá. A já jsem odmala závodní typ, nechám se vyhecovat. Od dubna jsem ujel nějakých 4500 kilometrů, snažím se jezdit velké objemy, k tomu samozřejmě i běhat. Určitě se to jako základ vytrvalosti na podzim neztratí.
Bude se vám vůbec chtít na podzim opouštět kolo a zase se naplno věnovat běhání?
Musím zůstat nohama na zemi, atletika mě živí a snad ještě nějaký rok bude. Ale nemusím kolo opouštět úplně, v přípravě není na škodu se dvakrát týdně projet, při trénincích v závodní intenzitě už to nejde. I dřív jsem jezdil kvůli svým kyčlím na rotopedu, když jsem neměl kolo.
Teď jste si pořídil silniční speciál?
Měl jsem půjčené kolo z Dukly, ale to už mělo něco za sebou. V Opavě, odkud pocházím, je vynikající cyklistická komunita, v neděli se na vyjížďku sejde až sto lidí, což mi strašně pomohlo se orientovat v balíku, z čehož jsem měl trochu strach. A jeden známý tam má cykloobchod, přes Specialized mi sehnal úplně nové kolo, které je pohodlné s lepším řazením, což mi v tom závodě také hodně pomohlo.
Žádný tlak, abyste letos závodil i na dráze, nevnímáte?
Myslím, že všichni chápou, že když se zastavil i ranking na olympiádu, je pro mě nejrozumnější pošetřit tělo i hlavu. Běhám nějakých šestnáct let pořád v hale, venku, nějaké výsledky jsem měl, odpočinku je málo. Teď se psychicky dobíjím v roce, kdy o nic nejde. Další dva roky budou důležité, v září se začnu chystat na halu, mohl bych běžet i Běchovice.
