Článek
Dílčí cíl tedy splněn?
Tři roky jsem čekal na návrat a povedlo se to tady na místě, kde jsem v minulosti zaběhl český rekord. Já ani nevím, co mám říct, pořád to rozdýchávám. Já si připadám, jako když jsem vyhrál zlatou medaili. Tehdy jediné, co jsem pořád opakoval, bylo: I am very happy (jsem velmi šťastný).
Prudký déšť nevadil?
Mně nevadil, já teď bojoval spíš sám se sebou a časem, který jsem naštěstí překonal. Ale je pravda, že když jsem byl v blocích a viděl ten déšť, říkal jsem si, ať se mi hlavně nic nestane. Ale naplno bych běžel, i kdyby padaly trakaře. Povedlo se mi něco, o čem se mi tři roky zdálo. Proběhl jsem cílem a viděl čas, ze kterého jsem měl radost.
Po třech letošních startech už cítíte, že jste se vrátil do závodní pohody?
Právě, že ne. Po návratu ze soustředění na Kanárských ostrovech šla moje forma dolů, prošlápl jsem si koleno, natahoval si jedno tříslo za druhým a tréninky byly spíš udržovací. Teď jsem byl čtyři dny v Nymburce, kde jsem nemohl trénovat úplně naplno, tak jsem nečekal, že poběžím takhle rychle.
Budete si chtít ještě před mistrovstvím Evropy zazávodit v elitní konkurenci?
Záleží na domluvě s manažerem. Ale možná bych radši běžel doma, aby trenér viděl, na jakých nedostatcích je třeba pracovat. Tady je to pro mě pořád trochu trénink, potřebuju se probojovat k výkonu, který pak musím předvést na velké akci. Pořád to není ono, na sedmé překážce jsem jakoby změnil rytmus. A musím dát dohromady koleno, pořád o něm vím.
