Článek
Už jste byl hodně natěšený na start sezony?
Bylo to letos opravdu hodně jiné. Výkony se nám v podstatě nepočítají, tak bylo pro hlavu složité se nastavit. Letošní příprava byla olympijská, všichni jeli na 120 procent, v polovině března jsem v Africe házel v tréninku výkony, které jsem v té době nikdy nezažil. Hlavně dobře technicky. A najednou nám řekli: Jeďte domů. Jako voják jsem musel do čtrnáctidenní karantény a jel jsem na chatu na Šumavu. Ze třiceti stupňů a super formy, kdy bylo tělo naježené na každé házení, totální útlum, i tělo začalo zlobit. Ale každý se musel v Česku přizpůsobit, u nás to nebylo jiné.
Zjevně jste si zvládl nastavit hlavu dobře, když jste začal takovým výkonem.
Já neměl žádná očekávání, chtěl jsem konečně závodit, poprvé od loňského října. Tréninků byla spousta, jak jsme letěli do Afriky v lednu a už toho bylo moc. Závody jsou změna.
Oštěpař Jakub Vadlejch během atletického mítinku Spolu na startu.
I když bez diváků…
Já se většinou snažím mít v závodě tunel a nevnímat, co je vlevo a vpravo. Ale samozřejmě uvnitř tušíte, že to není klasický závod s plnými tribunami. I když jsem viděl, že v parku i za páskami u odhodu bylo lidí dost.
I v minulosti vás zlobila hlavně záda, jak jste se srovnával s absencí regenerace?
Strašně. Jsem zvyklý chodit po každém tréninku do páry. A jak nemůžete, a přitom chcete trénovat a být nejlepší, je to zničující. Já regeneraci zbožňuju, vždycky odcházím jako nový člověk, tohle nic nenahradí.
Co váš plnovous, ten si necháte trvale?
To je karanténní vous, kdyby mě náhodou žena bila, aby mě to tolik nebolelo. (úsměv) Ale manželce to nevadí, teď jsme měli desáté výročí seznámení, tak mi koupila poukaz k barberovi, tak uvidíme, co s tím provede.
