Článek
Tehdy ještě nesl název Stade de Colombes podle tamní pařížské čtvrti a oproti současnosti měl trojnásobnou kapacitu 45 000 diváků. Československo tehdy do Paříže vyrazilo reprezentovat 133 sportovců, o dvacet více než letos.
Vlajkonošem byl diskař František Janda-Suk, jenž se ve francouzské metropoli stal o dvacet let dříve po zisku stříbra prvním českým medailistou v historii, nyní byl ve 46 letech už na sklonku kariéry.
V Paříži 1924 měla výprava s československou vlajkou na hrudi jiného hrdinu. Naplno zazářil 20. července 1924, kdy se konala soutěž ve šplhu na laně bez přírazu. Ovládl ji pětadvacetiletý Sokol Bedřich Šupčík.
Narodil se v Trumau u Vídně, ale vyrůstal u tety v Kvasicích u Kroměříže a v dětství trpěl oční vadou, kvůli níž špatně viděl do dálky. Nominaci na hry obdržel na poslední chvíli, ale připraven byl špičkově. Sokolové se v olympijském roce setkávali dvakrát měsíčně na společných trénincích, pět týdnů před hrami si museli vybrat u zaměstnavatelů neplacené volno a absolvovali soustředění v Tyršově domě.
Šupčík byl všestranným gymnastou, ale zejména na laně naplno dokázal využít své značné síly i vytříbené techniky. Zatímco soupeři se přitahovali jen zhruba k hrudníku, on se dostával rukama až na úroveň pasu, a nahoru tak letěl mnohem rychleji. Od startu vsedě se do osmimetrové výšky dostal za 7,2 sekundy, což bylo považováno za nejlepší čas historie.
Gymnasta Bedřich Šupčík
Když československá vlajka stoupala nejvýše, Šupčík jako by se cítil se zlatou medailí snad až nepatřičně. „Člověk pilně trénuje na hrazdě, bradlech, kruzích, pak dobře zvládne takovou lehkou věc, jako je šplh, a najednou tolik slávy. Vždyť já trénoval už jako kluk, když jsem bosý lezl po stromech,“ podivoval se.
V jeho olympijské sbírce nezůstalo u jedné medaile. Bronz přidal ve víceboji a o čtyři roky později v Amsterdamu, kde už šplh v programu nebyl, vybojoval s družstvem stříbro. Šupčík zemřel po třetím infarktu ve věku 58 let.
