Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Žádná tréma či nejistota nebyla znát, do nedělního semifinále prosvištěla z prvního místa v rozběhu, kontrolovaně v čase 51,36 s.
V dráze nad vámi ostře vypálila zkušená Polka Justyna Swietyová-Ersetičová, v půlce závodu jste byla sedmá. Na své parádní finiše si tolik věříte?
Už jsem s Polkou běžela, i jsem si pouštěla, jak běhá, takže vím, jaké má začátky. Říkala jsem si, že by bylo fajn se jí zkusit udržet. A když jsme vyběhly, cítila jsem, že to není zase tak extrémně rychle rozběhnuté a pro mě je to nejlepší tempo. Na 150 metrech jsem cítila, že můžu zrychlit a držela to až do poslední stovky.
A to jste se opticky v závěru nemusela vydat ze všech sil.
Viděla jsem, že bych mohla být první nebo druhá, tak jsem to spíš nechala doběhnout. Běžela jsem pořád stejně rychle a nesnažila se to na konci rvát. Tak doufám, že mi ušetřené síly pomůžou v semifinále.
Co si v něm dáváte za cíl?
Já jsem do něj chtěla postoupit, což se povedlo, teď bych chtěla zaběhnout k hranici 51 sekund. I teď se mi pocitově běželo dobře, běh byl víc v klidu, než jsem čekala, ale konkurence je tu velká.
Vy jste svůj skvělý čas 50,59 zaběhla na Zlaté tretře až poté, co se uzavřel žebříček pro mistrovství Evropy, a tak jste nebyla nasazena rovnou do semifinále.
Říkala jsem si, že by bylo fajn běžet semíčko, ale takhle jsem získala aspoň další zkušenosti. Tím jsem si mohla ozkoušet, na jaké časy to vypadá v rozbězích a že je to trochu jiná liga než třeba na juniorském mistrovství Evropy v Jeruzalémě.
Jaké jste vůbec sbírala ohlasy na vaše ostravské vystoupení? Vaše popularita stoupla…
Hodně lidí mě podporovalo, žene mě, když vidím, jakou mají ze mě lidi radost. I když dělám atletiku pro sebe a své okolí, jsem ráda za všechny fanoušky.
