Článek
Do Dauhá dorazil ve čtvrtek večer, v momentě, kdy už většina české výpravy měla svá vystoupení za sebou. „Fandil jsem na dálku, snažil se posílat energii, ale pro mě bylo lepší přijet takhle na poslední chvíli,“ věděl. „V Česku je teď spousta lidí nemocných, tak pro mne bylo důležité se od nikoho nenakazit, na to jsem si dával pozor. K tomu různé čajíky, vitaminy, zázvor,“ vypočítával Vadlejch.
Nedělalo mu problém si před cestou do rozpáleného Kataru naposledy zatrénovat na pražské Julisce ve zhruba šesti stupních. „Zima mi docela byla, ale oštěp lítal daleko,“ mohl se pochválit oštěpař pražské Dukly.
Silný střed
Letos si drží stabilní výkonnost, nejdál hodil při srpnové Diamantové lize v Birminghamu 85,78 m. Jenže dvanáct soupeřů v této sezoně zamířilo dál. „Sice se letos neházelo třeba za 92 metrů, ale ten střed výkonnosti je strašně široký. Kluci, kteří předtím neházeli nic moc, jsou najednou na 89 metrech, což je obrovský výkon,“ uznává oštěpař s osobním rekordem 89,73 m.
Tento výkon mu předloni vynesl titul vicemistra světa. Ale že by se Vadlejch před cestou do Dauhá svým stříbrným hodem kochal u videa, aby si připomněl svůj životní závod? Kdepak. „Já si ani ty delší hody moc nepouštím, protože důležitější je si vybavit ten pocit. Snažím se představovat si v hlavě, jaký ten hod technicky byl, a neustále se mu přibližovat,“ líčí.
V představách hází daleko
Vizualizace tak probíhá třeba i před spaním. „Představujete si, jak se rozbíháte, oštěp letí přes stadion,“ popisuje Vadlejch. A v myšlenkách mu náčiní plachtí do velkých dálek. „V tom je hlava skvělá, ta dovolí i přes sto metrů,“ směje se.
Na postup do finále takový velehod rozhodně třeba nebude, kvalifikační limit je nastavený na 84 metrů. „I to je dost vysoko, myslím, že bude stačit i méně. Ale žádné taktizování, prostě budu chtít hodit co nejdál, ideálně prvním pokusem,“ předsevzal si svěřenec Jana Železného.
Klíčovou podmínkou pro úspěch je zdraví, což Vadlejch poznal na loňském mistrovství Evropy v Berlíně, kde vinou bolavých zad skončil až osmý. „Letos jsem celou sezonu odzávodil i odtrénoval, záda cítím naprosto minimálně a i koleno, které mě zlobilo během sezony, už je lepší, za to patří dík všem doktorům a fyzioterapeutům,“ říká.
A tak je připraven zabojovat o co nejlepší výsledek ideálně i v nedělním finále, které vyvrcholí jako poslední individuální disciplína šampionátu. „Jako oštěpař to beru tak, že to nejlepší nakonec,“ pousmál se. „Ale ta oštěpařská generace je opravdu na vrcholu výkonnosti, vždyť v Londýně bylo za 88,26 čtvrté místo, což je neuvěřitelné,“ připomíná.
