Článek
Pod vedením Jindřicha Šimánka každým rokem láme hranice. V devatenácti poprvé pokořila 58 sekund, o rok později 57, vloni už jako semifinalistka mistrovství Evropy 56 sekund. A teď čerstvě i metu 55 sekund, což před ní v české historii svedly jen dvojnásobná mistryně světa Zuzana Hejnová a evropská šampionka Denisa Helceletová (Rosolová).
Ještě pár desítek metrů před cílem si Jíchová nemyslela, že běží svůj životní závod. „Já si říkala: Sakra, tohle bude blbý. Nepovedly se mi přeběhy překážek a technika. Pak jsem proběhla cílem a vůbec jsem nechápala,“ neskrývala svůj údiv.
Jenže formu má takovou, že i s technickými chybami dokáže běhat rychle. Však jen deset Evropanek bylo letos rychlejších. A titěrný rozdíl tří setin od přísného olympijského limitu by v dalších závodech neměl být nepřekonatelný. „Kdybych se kolenem nepraštila asi do tří překážek, tak by padl. Ale nechci se rouhat a chci jít postupně,“ plánuje.
Světový šampionát jí ale určitě neuteče. Na rozdíl od loňského roku, kdy se mezi postupující na MS v Eugene těsně nedostala. „Strašně se těším, že někam pojedu reprezentovat Česko,“ přiznává. A její ambice v Budapešti rozhodně nemusí končit u rozběhu, alespoň dva běhy by chtěla dopřát i svým blízkým, kteří fandili také v Táboře.
„Dneska mě tu viděla poprvé babička. Vždycky říká, že brečí doma u televize, tak se těším, až ji tu potkám poté, co mě viděla naživo,“ usmívala se Jíchová.
Rychlá jako Hejnová
Její výkonnost zatím kopíruje cestu, kterou svého času urazila pozdější nejlepší překážkářka planety Zuzana Hejnová. Ve stejném věku už je Jíchová dokonce rychlejší, byť její slavná předchůdkyně postupně dokázala stáhnout další dvě sekundy.
„Udělám všechno proto, abych tu linii držela dál. Ale každá máme trochu jinou cestu. Ona měla lepší vytrvalost, já jsem spíš založená sprintersky,“ srovnává.
